"Absurdno a sebevražda
-existuje jeden opravdu závažný filosofický problém – sebevražda (rozhodnout, zda stojí za to,abychom žili)
-mnoho lidí umírá, protože život nestojí za to; jiní se nechají zabíjet pro ideje
-nejnaléhavější otázka je po smyslu života
-rovnováha důkazů a lyriky nám umožňuje přístup současně k emoci a k jasnosti
-sebevraždu – v začátku vztah myšlenky a sebevraždy; začít myslet znamená začít být užírán, společnost nemá s těmi začátky nic moc společného; sebevražda je málokdy plánovaná, to co ji spustí je většinou nekontrolovatelné (například k němu někdo lhostejně mluvil)
-zabít se znamená tak trochu přiznat se, že život je nad naše síly, že to nestojí za námahu
-děláme gesta, která po nás požaduje existence – první je zvyk (dobrovolně zemřít znamená chápat nicotnou povahu tohoto zvyku)
-jakmile se člověk ocitne v neznámém prostředí,které nedokáže vysvětlit, dojde k roztržce mezi člověkem a jeho životem pravý pocit absurdity; lze říci, že existuje přímé spojení mezi tímto pocitem a touhou po nicotě (každý zdravý uvažoval o své sebevraždě)
-námětem této eseje je, kdy se sebevražda stává vyřešením absurdna
-navykáme si žít, tělo couvá před zničením, soud těla se plně rovná soudu ducha
-odmítnout smysl života, nestojí za to žít – neexistuje nezbytný vztah mezi těmito dvěma úsudky
-je mmísto, kde myšlenka dospívá své hranice – pak se zřeknou života nebo myšlenky
-skutečné úsilí znamená usilovně se života držet
-absurdita naděje, smrt jsou si velmi podobní ve své houževnatosti a jasnozřivosti

Absurdní zdi
-hluboké myšlenky vždy znamení víc než věedomě vyjadřují
-stav duše se pozná v chování, myšlení a pokračuje ještě dál
-pocit absurdity se může vynořit kdekoliv a je nepostižitelný
-lidi jsou pro nás známýni jejich chováním, ale vždy pro nás zůstává u nich něco neznámého, co nám uniká; obdobně dokážu poznat city; „Skutečné poznání není možné. Pouze lze vyčíst zdání a vyčistit ovzduší“…-> pocit absurdity je na začátku. Na konci je absurdní svět a duševní postoj, kterým chápeme svět podle sebe, abychom tomu rozuměli
-na počátku absurdity je ubohé „nic“, kdy
-při vedení mechanického, stereotypního života ZAČÍNÁ znechucení (Jakmile se zeptáme „proč“) a zahajuje pohyb vědomí – vede to k sebevraždě nebo zotavení  vše začíná vědomím a má cenu jen díky němu. Prostá „starost“ je původcem všeho
-obdobě nás unáší čas – žijeme se zaměřením na budoucnost; přijde období, kdy se člověk definuje vůči času (např.je mi třicet a tím stvrzuje konec mládí), vidí, že patří času, je to nepřítel – to je absurdno, vzpoura těla, vypočítávání citů
-o stupeň níž je podivnost – vidíme, že v každé kráse přírody je cosi nelidského  ta hutnost a podivnost světa je absurdno"