1.

Miléťané

a) Thalés
b) Anaximandrosc) Anaximenés

2.	Pýthagorás a Pýthagorejci (6.st.př.n.l.)

3.	Eleaté (6.-5.st.př.n.l.)

a) Xenofanés
b) Parmenidés
c) Zenón z Eleje

4.	Hérakleitos z Efesu (6.-5.st.př.n.l.)

5.	Přírodní filozofie st.př.n.l.

a) Empedoklés
b) Anaxagorás

6.

Atomisté

a) Leukippos a Demokritos

7.

Sofisté

a) Prótagorás
b) Georgiás

"3. Eleaté (Xenofanés , Parmenidés, Zenón z Eleje) (6.-5.st.př.n.l.)
 filozofická škola na západním pobřeží Itálie ve městě Elea; oproti Hérakleitovi opět popis nehybného jsoucna; filozofie obrácená k „jednomu“

Xenofanés
 filozof a básník
 doposud nejracionálnější myslitel, kritik Pýthagory i mytologů
 kritizoval mytologický antropomorfismus – představy bohů na způsob lidí (na svých cestách si všiml, že každý národ má své vlastní představy a obrazy bohů) – za boha považuje „jedno“ a tento bůh je věčný, to nejvyšší a nejlepší může být jen jedno; nejvyšší bůh je zároveň identický s jednotou celku světa (panteismus)
 poprvé vztáhl filozofii k „jednomu“ – „mysl“ (NÚS = duch, rozum), jehož myšlenkou bůh vše koná
 zastává myšlenku vývoje lidského poznání („Kdyby bůh nestvořil med, fíky by se lidem zdáli o mnoho sladší.“)
 pravděpodobně je zakladatelem elejské školy

Parmenidés (6.-5.st.př.n.l.)
 začínají jím dějiny ontologie(nauka o bytí)
 souhlasí s Hérakleitem, že všechny smyslově vnímatelné jevy svědčí o pohybu, o boji protikladů, který působí vznikání, změny i zanikání
 všechny věci vyrůstající z fysis, „přírody“, podléhají změně a zániku, proto jim Parmenidés upírá skutečné bytí a nepovažuje je za jsoucí; vše, co podléhá změně, může i nebýt, má jen zdání jsoucna
 Jsoucí je, nejsoucí není. Bytí nemůže vznikat, mimo bytí není nic.
 cestou omylu jsou ti, kteří věří více smyslům než intelektu (svému logos)
 Měsíc má světlo od Slunce, Země má tvar koule
 dal základ pozdější metafyzice

Zénón z Eleje (5.st.př.n.l.)
 chce dokázat, že myšlení je výrazem bytí, kdežto zkušenost je klamná
 dokazuje, že pohyb není, že je klamem
 zavádí důkaz sporem
 „aporie“ (logické paradoxy): 1) Achilleus a želva – Achilleus želvu nikdy nedohoní, 2) Letící šíp stojí – v kterémkoli bodě na dráze je šíp v klidu, takže je v klidu v celém čase letu, takže se nepohybuje …3)prostor není - pokud by byl, musel by se někde nacházet v nějákém prostoru, ten zase v dalším atd."

Velmi kvaltině zpracovaný studijní materiál.