"Josef Linda: Záře nad pohanstvem
1. Josef Linda
- moc toho o něm není známo
- zemřel v roce 1834
- studoval v Praze na právech (v této době 0,5 % mužské populace studovalo na univerzitách)
- spolu s přítelem Hankou se podílel na tvorbě rukopisů
- působil jako redaktor Pražských novin (vydával beletristickou přílohu Rozličnosti, kam přispívali mladí romantičtí autoři)

2. Situace na pozadí české prózy
- nebylo možné číst velká díla světové literatury, dobrodružné romány (kvůli velké rozsáhlosti), fantasticky dobrodružné romány, sentimentální francouzské romány, díla starší literatury protestanské (Hasištejnský z Lobkovic, Komenský…)
- bylo možné číst přetisky děl 16. století jako např. kalendáře, knihy lidového čtení
- přibyl k tomu v Evropě zároveň gotický román
o odkaz ke staré době
o hrůzostrašný román
o psán převážně v Anglii
o většina z nich přeložena do češtiny (Matthew Lewis a jeho Mnich)
- v Čechách toto neznali, zde byl oblíbený hlavně rytířský román z německých zemí
o nejznámějším Christian H. Spiess
o spojen s českým prostředím
o autor několika desítek románů kolujících Evropou
o např. Zazděná slečna, dále méně známé životopisy šílenců
- druhým pólem překladů byly prózy Salomon Gessnera, kterého překládali Nejedlý, Linda a další (vedl ji směrem k idyle, to později ovlivnilo i Františka Ladislava Čelakovského)
- díla v té době vycházela zejména v nakladatelství Česká expedice
o dominovaly překlady
o začínaly se objevovat pokusy o vlastní českou literaturu (Prokop Šedivý stojí na přelomu těchto dvou etap – v předmluvě k dílu České Amazonky z roku 1792 říká, že by literatura neměla sloužit jen pro zábavu, ale má být i poučná)
- tehdejší česká historie byla čerpána z Hájkovy Kroniky
o to byla snůška pouhých domněnek
o nic jiného v té době ale nebylo
o čtenáře to poutalo
o autoři z Hájka používali výstavba syžetu, postavení společnosti…

3. Záře nad pohanstvem aneb Václav a Boleslav
- v té době nebyla přijata kladně
o dobová kritika byla v rozpacích
o hovoří se o ní ve vztahu k Rukopisům v té době ještě přijímaných jako úžasný a pravý doklad
o vyšla jako něco, co nemá šanci ve vztahu k Rukopisům
- dlouhá desetiletí - až do začátku 20. století - se o ní mlčí, pak o ní píše historik Hanuš, a to jen proto, aby potvrdil, že Linda byl autorem Rukopisů, že Záře byla jakousi přípravou
- o pár let později historik Fleischhans pravil pravý opak
- po nástupu Krameria proměny titulů děl, vždy byl vysvětlující podtitul a na začátku titulu stálo jméno hrdiny
- zde jde titul přesně proti čtenářské společnosti, chce, aby byla kniha určena pro vyšší vrstvy – už samotná Záře nad pohanstvem je metaforou
- 7 kapitol (1. kapitola je velmi dlouhá, všechny další jsou o kousek kratší, postupná dynamika kapitol):
o 1. kapitola: vyčerpávající popis pohanských rituálů
o 2. kapitola: Vyšehrad, křesťanské učení
o 3. kapitola: pohanský háj
o 4. kapitola: na Vyšehradu, křesťanství
o 5. kapitola: prvotní spor, předobraz sporu pohanství a křesťanství
o 6. a 7. kapitola: vyvrcholení sporu, setkání Václava a Boleslava
- vychází 1818, jde o prózu
- při čtení stále vnímáme autora, ale od Joyce už předem čekáme něco jiného než od Jiráska (přestože jejich jména začínají stejným písmenem)
- vstupujeme do doby textu
- musíme číst jako tehdejší čtenář (musíme tedy zároveň znát literárně-historický kontext vzniku díla)
- dvouoboroví studenti mají lepší předpoklady pro takové čtení
- měli bychom také znát kritické názory na text (dobové i pozdější)
- všímáme si mnoha aspektů včetně titulu a kompozice (jak se k sobě kapitoly váží, co jejich souvislost předznamenává)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ