1.

Definice

2.	Statická dialektologie

3.	Historická dialektologie

4.	Počátek české dialektologie

5.	Dialekt (nářečí)

5.1	Nářečí zeměpisná (lidová)

5.2	Nářečí zvláštní (patří sem slang a žargon)

“Dialekt (nářečí)
- mluva nějaké jednotky jazykové, jedince nebo skupiny jedinců, vsi, kraje, země
- řadu dialektů, které mají společné znaky, shrnujeme ve větší celek, zvaný jazyk
- rozlišujeme tedy dialekty českého jazyka neboli české, polského jazyka neboli polské atd.
- dialekt = část jazyka
a) nářečí zeměpisná (lidová)
- na větším nebo na menším území u lidí různých společenských tříd, různého povolání, t.j. liší-li se mluva kraje A od mluvy kraje B v jevech a, b, c atd., shledáváme tyto rozdíly skoro u všech obyvatelů, kteří v oněch krajích vyrostli a trvale bydlí
b) nářečí zvláštní (patří sem slang a žargon)
- vyskytují zpravidla u lidí stejných společenských tříd, vrstev, stavů nebo povolání a nazývají se proto také společenské
- tyto sociální dialekty se tvoří z hotových dialektů zeměpisných nebo z jazyka spisovného, např. zkracováním a jiným hláskovým komolením slov, přetvořováním slov příponami obvyklými u jiných slovních skupin (pražs. Karlák = Karlovo náměstí), užíváním běžných slov v neobvyklém významu (5=koule, bajle) a konečně vymýšlením nových slov místo ustálených názvů"