1.

Cíl práce

2.	Změny klimatu

2.1.	Historie pojmu „Globální oteplování“

2.2.	Příčiny oteplování

2.3.	Důsledky oteplování

2.4.

Opozice

3.

Co dál?

"2. Změny klimatu
2.1. Historie pojmu „globální oteplování“
Změny klimatu a ochrana životního prostředí jsou v posledních několika letech často skloňovanými tématy. Pojem „globální oteplování“ byl ale poprvé zmíněn již roku 1896 švédským vědcem Svante Arrheniem. Ten si paradoxně myslel, že by oteplování mohlo být prospěšné, a to zejména pro severské země. Až po téměř 100 letech, v roce 1992, se začaly vlády některých zemí obávat jistého nebezpečí a rozhodly se podepsat Rámcovou úmluvu OSN o klimatických změnách. Ratifikovalo ji 189 států, které se zavázaly ke snižování emisí skleníkových plynů. Později na ni navázal Kjótský protokol, konkretizující snížení emisí o 5,2 %. Zjednodušeně řečeno by se měly všechny země postupně dostat na stejnou úroveň, přičemž musí změnit stav svých emisí o určitý počet procent; většina zredukovat (například ČR o 8%), některé mají zachovat současný stav (například Rusko) a některé země naopak můžou produkovat emisí více (například Island). Novinkou se stal obchod s emisemi – pokud některá ze zemí vyprodukuje víc emisí než by měla, může si odkoupit emise od jiné země, která znečišťuje méně. Protokol byl podepsán 184 státy a vešel v platnost v únoru roku 2005.

2.2. Příčiny oteplování
Od roku 1880 se průměrná teplota na Zemi zvýšila o 0,8 °C a vědci předpokládají, že do roku 2060 se zvýší o dalších 2,5 °C. Poslední dvě desetiletí 20. století byla nejteplejšími roky za posledních 400 let a podle posledních studií dokonce za několik tisíciletí.
Hlavní příčinou oteplování jsou emise plynů, zejména CO, CO2 a metanu, vypouštěné do ovzduší. Největším znečišťovatelem jsou továrny spalující fosilní paliva. Asi 20 % emisí CO2 vypouští motorová vozidla s benzínovými motory. Další příčinou je úbytek zalesněné plochy, způsobený kácením (většinou za komerčním účelem) – Amazonský deštný prales je nazýván „plícemi planety“, ale stejně tak bychom ho mohli nazvat „přirozená klimatizace planety“, jelikož stromy pomáhají ochlazovat atmosféru.

2.3. Důsledky oteplování
Názory vědců na dopad se různí, většinou se ale shodují v několika bodech:
• dojde k tání ledovců a zvyšování hladiny světového oceánu; některé ostrovy a část pevniny budou zatopeny
• stále častěji bude docházet ke katastrofám jako hurikány, vlny horka, tornáda, sucha a požáry, hlad, nedostatek pitné vody, eroze biodiverzity
• vyšší teplota poskytne některým bakteriím lepší podmínky pro množení
• změní se chování zvířat a ekosystémy budou narušeny
2.4. Opozice
Jak už to u závažných témat bývá, samozřejmě i v oblasti ekologie a životního prostředí se názory různí. Někteří oponenti globálního oteplování pouze nesouhlasí s přehnanými obavami, jiní zpochybňují jev jako takový. Jako zástupce opozičního názoru jsem si vybrala prezidenta Václava Klause. Kromě různých mluvených projevů sepsal své názory do knihy Modrá, nikoli zelená planeta. V ní kritizuje environmentalisty (environmentalismus je podle něj větší zdroj ohrožení demokracie) a říká, že panika okolo globálního oteplování je zbytečná – stává se totiž ideovým a politickým střetem. „Přístup environmentalistů k přírodě je obdobou marxistického přístupu k ekonomickým zákonitostem, protože i oni se snaží svobodnou spontaneitu vývoje světa (a lidstva) nahradit rádoby optimálním, centrálním či- jak je dnes módní říkat – globálním plánováním světového vývoje.“ Růst průměrné teploty je podle Klause minimální a neznamená tedy žádné vážnější riziko pro Zemi a potažmo lidstvo. Jako řešení Klaus navrhuje nedělat nic a nechat věcem volný průběh, protože do této doby jakýkoli pokus „poroučet větru a dešti“ se vždy ukázal být nákladným a neúčinným."

Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta.