1.	O tématu práce a jejím rozvržení

2.	Hospodářské změny v Evropě vedoucí k v restrukturalizaci hospodářství

3.	Rozdílný vývoj v jednotlivých částech Evropy

4.	Dálkový obchod

5.	Předchůdci cechů

6.

Cechy

7.

Hanza

8.	Několik slov závěrem

"ad 5) V těchto městech se řemeslníci zpravidla organizovali do cechů. Ještě předtím je nutno zmínit instituce, ze kterých později cechy vznikly, jsou někdy k cechům přirovnávány, ale samotnými cechy ještě nebyly. Jedná se o různé gildy (gilden, amicitiae), francouzské, nizozemské, severoněmecké, jež byly autonomní bratrstva, asociace, zřízená pro společné obchodní cesty. Sice se už v těchto spolcích objevuje vnitřní správa, ale nejsou tu ještě cechovní přísežné orgány s jurisdikcí; s právního hlediska to jsou ještě stále spolky jednotlivých řemeslníků, a žádná korporace. Všechna práva a kompetence jim musela být udělena, o čemž rozhodovala městská rada a řemeslníci k tomu nemohli nijak radu nutit. Např. v Německu byla autonomie řemeslům udělována jen velmi pozvolna. Řemeslníci sdružení v bratrstvu, projednali své hospodářské a sociální zájmy, a svá přání a potřeby, které formou usnesení donášeli k držitelům moci. Samotná městská správa měla potom na práci řemeslníků dohlížet – vzhledem k tomu, že ovšem členové správy neměli potřebné odborné znalosti z řemeslných oborů, vznikla myšlenka, že by bratrstvo toto mohlo kontrolovat samo. Tím se bratrstvo stalo veřejným činitelem v městském životě. Vyvinula se též myšlenka, že bratrstvo může ručit jen za práci svých členů, nikoli však za práci lidí cizích. Z těchto myšlenek vznikla zásada, že kdo není ve spolku, nesmí dělat, nebo její mírnější forma, že bude pouze chráněn a podporován ten, kdo je členem bratrstva. Bratrstvo se dopracovalo k samostatnější společenské existenci až když mu byla od rychtáře a městské rady přiznána korporativní právní působnost, tím přestalo být bratrstvo bratrstvem a stalo se cechem. Jisté je, že všude se vznik a rozvoj cechů nemohl udát tou samou cestou jako v Německu. Proto je velmi těžké a prakticky nemožné určit jeden jediný podnět, který by byl společný pro vznik cechů v celé Evropě. Jisté je pouze to, že tvrzení badatelů, kteří vznik a rozvoj cechů přičítají samostatné myšlence germanistického ducha, je mylný. Ve Francii pochází nejstarší známé řemeslné sdružení z roku 1061. Nejstarší zprávy z Německa se datují až k roku 1106, kdy je ve Wormsu založeno sdružení živnostníků, rybářů. První spolek řemeslníků je znám až z roku 1128.

ad 6) Cechy byly ne zcela dobrovolná účelová společenství mistrů, tovaryšů a učňů jednoho nebo více řemesel, která měla jednak hospodářské cíle, jednak určité sociální a rituálně náboženské funkce. Hospodářským zájmům členů sloužil nucený vstup cechů, tj. snaha podchytit všechny řemeslníky určitého řemesla a znemožnit jeho provozování ve městě těm, kteří do cechu nevstoupili. Cech ale nereguloval jen přístup k řemeslu a výchovu od učně po mistra, ale také výrobu a odbyt, zasahoval do hospodářské soutěže, dohlížel na jednotlivé dílny, přezkušoval řemeslnické výrobky a měl soudní pravomoc nad svými členy ve všech cechovních záležitostech. Vedení cechu bylo v rukách cechmistrů a na cechovních shromážděních se členové usnášeli o cechovních záležitostech. Rituálně-náboženská stránka cechovního života se projevovala společnou účastí na bohoslužbách, procesích a pohřbech členů cechu, zavedenou povinností věnovat svíčky a rituální péčí o prastaré pracovní zvyky.
Snaha cechů zajistit svým členům místní monopol na provozování řemesla byla v rozporu se svobodným dálkovým obchodem a již v průběhu pozdního středověku vedla ke sporům s městskou vrchností. "