"Počátky záchranné služby můžeme spatřovat ve vojenském zdravotnictví v počátku 19. století, kdy byly zřizovány tzv. „létající ambulance“ pro poskytování zdravotnické pomoci raněným na bojištích. Skupina tří chirurgů s jedním ošetřovatelem byla vybavena koňským povozem a vyjížděla do polního lazaretu. Zásadní posun v péči o válečné raněné přinesl Mezinárodní Červený kříž. V roce 1864 došlo k mezistátní dohodě 16 evropských států, jejichž představitelé podepsali první Ženevskou konvenci o zdravotnické pomoci raněným. S rozvojem dopravních prostředků začala organizovaná doprava raněných a nemocných z místa postižení do nemocnic. Zdravotnické lazaretní vlaky, lodě a sanitní automobily umožnily realizovat rychlou dopravu postižených do nemocnic. Po první světové válce převzal v Československu a v některých dalších zemích účast na organizování přednemocniční péče Červený kříž, který organizoval poskytování první pomoci dobrovolnými pracovníky při velkých shromážděních a organizoval kurzy první pomoci pro laickou veřejnost. Pod názvem "Záchranná služba" byly organizovaně zajišťovány převozy nemocných, raněných nebo rodiček sanitními vozy upravenými pro umístění ležících postižených osob na nosítkách z místa události do nemocnice. Zdravotní péče o postiženého, kterému mohla být poskytnuta jen základní první pomoc, začínala až v nemocnici.
U nás se záchrannou službou zabýval zákon o péči o zdraví lidu, č.20/1966 Sb., vymezoval povinnosti státu, zdravotnických zařízení i uživatelů zdravotnického zařízení a zásady zdravotnické péče. Tehdy se zákon věnoval ZZS pouze dvěma paragrafy (§ 17 odst. 2 a § 18b), odkazujícími na ministerskou vyhlášku o zdravotnické záchranné službě. Vyhlášku MZ ČR č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, MZ však vydalo až v roce 1992, tzn. že záchranáři se dočkali až po 26 letech. O rok později byla vydána vyhláška č. 49/1993, o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení v platném znění pozdějších vyhlášek. Obě vyhlášky byly novelizovány v roce 1995. Důležitou se stala zejména novela č. 175/1995 Sb., o zdravotnické záchranné službě, která podrobněji definovala činnost ZZS, tvorbu sítě ZZS a zapojení ZZS do záchranného řetězce i do řešení krizových situací. Dále specifikovala složení výjezdových skupin, základní pravidla spojení a dokumentační činnosti ZZS. Naplňování normy otevřelo prostor pro zvyšování kvality zdravotnické péče poskytované zdravotnickou záchrannou službou a pro zvyšování kvality řízení těchto zařízení.
Nejdéle fungující organizací svého druhu ve střední Evropě je Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy. Její historie sahá až do roku 1857, kdy byl založen Dobrovolný sbor ochranný. Postupným vývojem společenských poměrů, techniky a moderní vědy transformovala do dnešní podoby perfektně fungující organizace zřizované hlavním městem Prahou.

V současnosti se činnost ZZS opírá o tyto legislativní rámce:
• Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách
• Zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách
• Zákon č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě"

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství, Katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva, studijní obor Plánování a řízení krizových situací