1.	Směrové zařazení

2.	O autorovi

3.

Kytice

3.1.	Charakteristika

3.2.	Výčet básní

3.3.

Děj básní

"KAREL JAROMÍR ERBEN Kytice
Směrové zařazení
Erben tvořil v době třetí etapy národního obrození, tzv. vrcholné, kdy již byla literatura obvykle psána česky a více než o jazyk se již bojovalo o politické cíle. Do literatury tak vstoupil romantismus, jehož prvky jsou v Kytici obsaženy, ačkoli toto dílo není pro romantismus příliš typické. Spojujícím motivem je zde především jisté tajemné prostředí.
Karel Jaromír Erben
Karel Jaromír Erben (1811 -1870) byl významný český básník, překladatel, historik a sběratel českých lidových písní a pohádek. Narodil se v Miletíně v rodině ševce jako jedno z dvojčat. Jeho bratr bohužel záhy zemřel a ani Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl navíc vadou řeči. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, při němž si vydělával hrou na klavír, a poté studoval filozofii na Karlově Univerzitě, kde se seznámil s Františkem Palackým a také s Karlem Hynkem Máchou. Pak se živil jako sekretář a později jako archivář, nikdy si tedy nevydělával výhradně psaním. Měl dvě ženy, z nichž první zemřela stejně jako několik jeho dětí.
Je znám zejména jako sběratel lidové poezie. Mezi jeho nejznámější díla kromě kytice patří například čítanka Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečí původních nebo Prostonárodní české písně a říkadla.
Kytice
Kytice z Pověstí národních je sbírka třinácti balad, byla vydána poprvé roku 1853 v rozsahu dvanácti básní, ve druhém vydání o osm let později přibyla balada Lilie. Náměty vychází ze slovanské lidové tradice a v básních jsou použity typické jazykové prostředky jako zvukomalba, přirovnání a symboly. Balady jsou rozvrženy zrcadlově podle osy, protilehlé básně mají pak shodné prvky či námět.
Jednotlivé balady jsou 1. Kytice, 2. Poklad, 3. Svatební košile, 4. Polednice, 5. Zlatý kolovrat, 6. Štědrý den,
7. Holoubek, 8. Záhořovo lože, 9. Vodník, 10. Vrba, 11. Lilie, 12. Dceřina kletba, 13. Věštkyně. Úvodní báseň Kytice vypráví o smrti matky, které se zželí svých dětí a svou duši vdechne do mateřídoušky kvetoucí na jejím hrobě.
Poklad vychází z velikonoční pověsti, kdy se na Velký Pátek otevírají skály a v nich se nachází poklady. Jedna taková se v této básni otevírá matce s dítětem po cestě na mši. Matka je natolik chamtivá, že si nabírá zlata a dítě v jeskyni nechává. Když se pro něj vrací, je již skála zavřená a zlato se navíc promění v kamení. Po roce pokání dítě ve skále opět nachází.
Svatební košile vypráví o návratu mrtvého milence, který si dívka nevhodně vymodlí, vyhrožuje totiž sebevraždou. Milenec ji odvede na hřbitov, kde je pohřben, a chce ji zabít, ale dívka se schová v márnici a tam v modlitbách s umrlcem přečká noc, čímž vykoupí svůj hřích.
Polednice zobrazuje ženu v domácnosti na pokraji nervového zhroucení, která na své křičící dítě ve výhrůžkách zavolá polednici, ta ovšem opravdu přijde a chce si dítě odnést, přičemž matka ho ve strachu omylem zadusí.
Zlatý kolovrat pojednává o zločinu matky a dcery, které zabijí druhou, nevlastní dceru, o níž má zájem král, a nahradí tak zabitou dívku její sestrou. Král nic nejprve nic nepozná a vezme si ji, ale čin vyjde najevo, když si nová královna koupí zlatý kolovrat za části těla své sestry a ten vše králi prozradí. Zabitou dívku oživí kouzelný stařec a král ji nakonec najde a vezmou se. Zločinkyně jsou pak potrestány stejným způsobem, jak předtím vraždily.
Námětem Štědrého dne je opět lidová tradice, kdy dvě dívky prosekají o štědrovečerní půlnoci a vidí svou budoucnost. Věštby se nakonec vyplní, jedna z nich má svatbu a druhá zemře.
Holoubek vypráví o ženě, jež zavraždí svého muže a brzy na to si vezme dalšího muže. Na stromě nadhrobem začne po čase sedávat holoubek, který vrká tento smutný příběh. Žena to nakonec nevydrží a utopí se.
Záhořovo lože je báseň o vině a odpuštění. Líčí cestu mladého poutníka do pekla, po cestě se seznámí se zločincem a vrahem Záhořem. Když se mladík vrátí vypraví Záhořovi jaký úděsný trest ho v pekle čeká, Záhoř pak lituje svých hříchů a učiní pokání. To nakonec trvá 90 let, než je mu odpuštěno.
Báseň Vodník je příběh dívky, jež neuposlechne prosbu své matky a jde k jezeru. Nešťastnou náhodou se utopí a stane se vodníkovou ženou. Musí s ním žít a má s ním dítě. Jednoho dne jej ale uprosí, aby mohla navštívit svou matku. Ta ji ale v radosti odmítne vrátit zpět a vodník ze vzteku zabije jejich dítě.
Vrba je báseň o ženě spoutané s vrbou. Její muž vrbu pokácí a tím ženu zabje. Ve své vině pak ale z mrtvého dřeva stvoří kolébku, jež má nahrazovat jejich osiřelému dítěti mateřskou lásku.
Lilie je balada o dívce, která zemře velmi mladá a převtělí se do lilie. Tu si odnese jistý vznešený muž a když se k jeho údivu lilie promění v dívku, vezme si ji. Ona ovšem nesnáší slunce a po jisté době ji i jejich novorozeného syna mužova matka sluncem zavraždí.
Dceřina kletba vypráví o mladé dívce, která zabila své dítě a chystá se proto oběsit. Proklíná svého milence a svou matku.
Báseň Věštkyně tvoří útržky balad věnujících se různým dávným proroctvím a budoucnosti českého národa."