1.

Dětství

1.1

Rodina

1.2

Výchova

2.

Citáty

3.	Sbírka Eseje

"Jeho otec kladl velký důraz na Michelovu výchovu. Možná proto byl upnutý spíše na otce než na matku. Otec nařídil, aby první 3 roky svého života žil na venkově obyčejným životem. Myslím si, že díky tomuto životu se Michel naučil chápat lid z jiné strany, než kdyby vyrůstal od novorozeněte ve šlechtické rodině. Je tu ale otázka, jak uvažoval Michelův otec, když dal syna do venkovské rodiny, chtěl ho naučit mravům venkovských, chudých lidí? Nebo jen na něj neměl čas? Nebo jeho žena neměla zkušenosti s novorozenci a novým zkušenostem se nechtěla naučit? Otázek je spousty proč ho daly do výchovy na venkov, ale dle mého názoru to byla ze strany otce ryze výchovná reakce a myslím, že jako starosta chtěl dát svému synovi zkušenost do života, aby si ho vážil takový jaký je.

Po uplynutí 3 let byl opět převezen na zámek, kde na něho bylo mluveno pouze latinsky i když byl rodilý Francouz. A až v šesti letech plynule hovořil latinsky, začal se učit svému jazyku rodné země francouzštině.

Michel sice nemá pohnutý život, ale pro mě bylo velice zajímavé, že ho dali vychovávat na tři roky do venkovské rodiny. Má matka, která sice nepocházela ze šlechtické rodiny jako Michel, byla také na tři roky nad narození odloučená od rodičů. Přišlo mi to vždy zajímavé, a když jsem teď zjistila, že jejich život bez rodičů se sobě podobá, tak jsem neváhala a vybrala si tohoto filosofa.

I když si moc ze svého krátkého venkovského života nemohl pamatovat, myslím že to velmi ovlivnilo jeho myšlení, o lidech ze šlechtických rodin se dá říct, že jsou egoističtí a povrchní. Takový mi Michel nepřipadá dle jeho citátů:

„Názory, které jsou v rozporu s mými, mě neurážejí ani neudivují – podněcují mě a cvičí moji mysl.“

„V každém případě jsem rád, že lidé budou jednou vědět, z jaké výše jsem klesl.“

„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější... Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“

„Naše nedůvěra posiluje nepoctivost toho druhého!
Lidé nejsou horší než dříve,jen zpravodajství o jejich činech je teď důkladnější!“

Tyto názory jsou mi velmi sympatické, protože se v nich pojednává o tom, jací lidé jsou.
Teprve teď jak jsme prostudovala jeho citátu, zjišťuji, že řadu citátů už jsem v minulosti několikrát slyšela nebo přečetla."