"Mezi základní charakteristické znaky, jež nesla společnost tradičního typu, patřila díky dominantní roli zemědělství nad průmyslovou výrobou minimální ekonomická náročnost, s ní související úloha domácnosti coby základní sociální jednotky a také mytologický či náboženský výklad světa . Tyto jednotlivé znaky byly jak spolu navzájem, tak s ostatními jevy ve společnosti provázány, a mohly dohromady vytvářet řád zajišťující stabilitu tradiční společnosti. Změny, které přinesla průmyslová revoluce a její doprovodné procesy, sice mohly primárně ovlivnit právě ony jednotlivé jevy, ale protože ty ve společnosti neexistují izolovaně a jsou naopak ve vztazích s druhými, znamenaly ve svém důsledku rozpad celého dosavadního řádu společnosti.
Podobně provázány byly i samotné procesy proměny společnosti, ke kterým bylo v této práci zatím odkazováno pouze obecně. Zásadními byly především postupná centralizace moci a generalizace trhu, rozšíření tržních vazeb do všech oblastí života.
Přeměna instituce trhu byla radikální a tvoří skutečně ostrou hranici mezi tradiční a moderní společností. Zatímco „ekonomiky tradičních společností byly jen vedlejším produktem činnosti jiných institucí“ (například rodinných, náboženských či kulturních), na počátku 19. století se trh přesunul z „periferie“ do centra ekonomiky a tržní závislosti překryly ostatní, „netržní“ vztahy. Veřejné a soukromé je odděleno, vznikají mzdy a renty, člověk je skryt pod označením „práce“ a příroda se stává „půdou“ , což následně ovlivňuje veškeré smýšlení o člověku ve světě a jeho vztah k prostředí, ve kterém žije. S tržní společností přichází ruku v ruce nové mocenské rozdělení společnosti a stavovská struktura je nahrazena třídním členěním.
Centralizace moci byla výrazně podpořena a do vysoké míry vůbec umožněna technickým pokrokem. Vznikl národní stát a dosah jeho moci se rozvíjel na úkor autonomie do té doby samostatnějších a soudržnějších institucí, jakými jsou například obce, města či světské i církevní asociace. Svůj dosavadní význam ztratily také domácnosti a jejich funkce, včetně produkce zboží, vzdělávání a péče o zdraví, postupně přešly na jednotlivé formální organizace. Platí tedy, že „společnost se vyvíjí směrem k rostoucí komplexitě, k diferencovanější struktuře a k funkční rozrůzněnosti svých subsystémů“ , jak autor shrnuje společný obsah sociologických koncepcí o proměně společnosti, ale zároveň dochází také ke slábnutí a mizení organizací nekontrolovaných státem a k „zániku dílčích pospolitostí“ . Vedle „rostoucí autonomie individuí“ tak lze pozorovat neorganizovanost, kvůli které stojí občané bez opory vůči všudypřítomné státní moci."

Katedra sociologie a andragogiky

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ