1.

Úvod

2.	Anatomie dýchací soustavy

3.	Fyziologie dýchací soustavy

4.

Dušnost

5.	Astma bronchiale

6.	Chronická obstrukční pulmonální nemoc

7.

Aspirace

8.	Zásahy zdravotnické záchranné služby

8.1	Astma bronchiale

8.2

CHOPN

8.3

Aspirace

8.4	Endotracheální intubace

9.

Závěr

10.

Resumé

11.	Seznam použité literatury

12.

Přílohy

12.1	Graf č.1: Vzájemné vztahy chorob

12.2	Tabulka č.1: Seznam přípravků užívaných k léčbě

Endotracheální intubace je zavedení rourky (tubusu) do průdušnice umožňující bezproblémovou výměnu dýchacích plynů. Jde o nejúčinnější způsob zajištění průchodnosti dýchacích cest. Endotracheální intubace může být provedena cestou ústní (orotracheální intubace) nebo nosní dutiny (nazotracheální intubace). Kromě takto zajištěné průchodnosti dýchacích cest je současně prevencí aspirace: té brání buď nafukovací těsnicí manžeta endotracheální rourky, nebo tamponáda hypofaryngu, o niž intubaci doplníme, provádíme-li ji s rourkou bez manžety. Endotracheální rourka dále umožňuje umělou plicní ventilaci s možností odsávání bronchiálního sekretu. Je indikována všude, kde je zapotřebí zajistit dýchání a průchodnost dýchacích cest.
Zásady provádění a instrumentace:
- bez dalších předběžných opatření ji lze provést pouze u postižených v ohrožení života.
- je subjektivně nepříjemná a vyvolává závažné reflexy (hypertenzi, křečovitý kašel, zvracení, zvýšení nitrolebního a nitroočního tlaku apod.), proto je třeba současné sedace postiženého, anestézie (eventuálně i s použitím svalových relaxancií).
- pro novorozence a malé děti používáme rourky bez těsnicí manžety a v odpovídající velikosti.
- u dospělých se těsnicí manžeta plní vzduchem tak, aby nezůstal volný prostor mezi rourkou a stěnou průdušnice (prevence zatečení tekutého obsahu z trávicího traktu do dýchacích cest a úniku vzduchu z dýchacích cest), nesmí však přitom stěnu průdušnice utlačovat, aby nedošlo ke vzniku otlaků a nekróz.
- provádí se po odsátí z dýchacích cest a po prodýchání nemocného 100% kyslíkem (preoxygenace).
- po intubaci nenecháváme pacienta pokud možno dýchat spontánně; spontánní dýchání přes tracheální rourku vyžaduje námahu a značný negativní tlak při vdechu.
- po každé změně polohy pacientovy hlavy je nutné překontrolovat i polohu rourky: hrozí nebezpečí posunutí do jednoho z bronchů nebo naopak nadměrné vysunutí."

Velmi pečlivě a podrobně vyhotovená absolventská práce pro obor Diplomovaný zdravotnický záchranář - vyšší zdravotnická škola.
Práce obsahuje samostatné přílohy: oponentský posudek k práci (komentář), graf a tabulku s léky. Vše je ve formátu MS Word (*.doc).
Součástí práce je také resumé v angličtině.