1.	Komunikace

2.	Neverbální signály

3.	První dojem

3.1.	Lidská sebeúcta

4.	Anatomie setkání

"3. Neverbální signály
Z čeho se vlastně skládá neslyšitelná řeč? Jak se dělí signály, které používáme v každodenním životě?
1. Symboly - jsou to signály, které mohou být přímo přeloženy do slova. Mnohé symboly jsou specifické pro určitou kulturu nebo oblast a nemohou být mimo ni přesně interpretovány. Namátkou uvádím ty nejpoužívanější symboly, které se používají v běžném životě na celém světě, říkají nám: "Jděte tamhle", "Buďte zticha", "Pojďte za mnou", "Je mi horko/zima", "Ano", "Ne", "Beru to", "Jsem smutný", "Prosím", "Peníze" atd.
2. Ilustrátory - tzn. doprovodná ilustrativní gestikulace. Jsou spojeny s řečí a mohou být používány pro zdůraznění slov nebo frází, naznačení vztahů, nakreslení obrazů ve vzduchu, udávání tempa událostí a rytmu mluvenému slovu. Ačkoli jsou většinou vyjadřovány pomocí rukou a paží, může být jako ilustrátor označen každý druh pohybu těla , který hraje roli ve vztahu k verbální komunikaci. Naším cílem by měla být synchronizace mluveného slova a řeči těla.
3. Regulátory - usměrňující a řídící signály. Jsou to signály změn, které mají často důležitou roli při započetí nebo ukončení komunikace. Např. když chce řečník předat slovo druhému, nejen klesne hlasem, zpomalí tempo řeči a případně protáhne poslední slabiku, ale také obvykle pohlédne dolů, sklopí buď oči nebo hlavu.
4. Adaptéry - jsou pohyby, gesta a ostatní činnosti používané pro zvládnutí našich pocitů a k řízení našich reakcí. Obvykle se objevují ve stresových situacích a odrážejí ranější, často spíše dětské způsoby zvládaní situací. Normálně si jich nejsme vědomi, dokonce i když jsou vrozené. Cítí-li se člověk rozrušený, tahá se například za ušní lalůček, tře si ruce nebo potahuje za svůj oděv. Všeobecně používaný adaptér, který má svůj původ již v péči o malé dítě, je pohyb upravující si vlasy, který mnozí dospělí používají při pocitu nejistoty."