"Poznámky:
blízko k magický realismus, fráze velkými písmeny – Štěstí začátečníka, Příznivý začátek, Osobní příběh, Univerzální řeč, Ruka, Duše světa

Paulo Coelho byl hippie, byl textařem písní pro několik brazilských zpěváků, rok před alchymistou vyšel Mágův deník , založený na jeho zkušenostech, kdy prošel starodávnou iniciační cestou do galicijského poutního místa Santiaga de Compostela a stal se objektem i subjektem svého esoterického dobrodružství (zajímal se o esoteriku, duchovno, měl z mládí skušenosti s psychedeliky, mírně podobné Castanedovi (člověk je veden vyšší mocí, v jeho cestě za moudrostí mu pomáhá guru) , v počátkcích Alchymisty je autorova cesta do Egypta, dal této osobní cestě za snem formu obecně plkatného, symbolického příběhu, přesvědčujícím o smyslu každého jedinečného života a posvátném veškerenstvu , jungovsky chápaná Duše světa, kterou zdokonalujeme svými činy, duchovní síla se kterou můžem v každodenním "dobrém boji" překonávat strach, pohodlnost, sobectví a omezenost perspektiv, zapůsobilo to především na brezislkou mládež, kniha se stala brzy bestsellerem, k prodeji přispěly sociální problémy v brazílii i letitá tradice afrobrazislkých kultů náboženských sekt, spiritismu a magie, brazislká kritika byla vysokým prodejem překvapena, nejprve autorovi vytýkala slabou literární úroven ale později se snažila dobrat příčin jeho neochabující popularity, a nezbývá ji než přiznat že literární tvorba paula coelha souzní s probíhajícími kulturními a ideologickými proměnami v dnešní brazílii

Obsah:

Mario Panno, počatá bez poskvrny hříchu, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme. Amen

Věnuji J., Alchymistovi, který ovládá všechna tajemství Velkého díla

úryvek z bible Lukáš, 10, 38-42

PROLOG

alchymista sáhl po knížce, kterou si přinesl někdo z karavany, chyběla jí obálka ale uhádl jméno autora: Oskar Wilde, jak v ní listoval našel vyprávění o Narcisovi, znal ten starý příběh, sličný chlapec se den co den shlížel v tůni a nemohl se na svou krásu vynadívat, až jednou spadl a utopil se, rozkvetl tam květ jemuž se říká narcis, takle však oskar wilde příběh nezakončil, prý když narcis zemřel, přišly z lesa Oreády a zjistili že tůn pláče proto se jí ptali proč, divila se že si oréáfy mysleli že narcis byl krásný, ona plakala kvůli tomu že v jeho očích viděla jak je ona krásná
Krásný příběh, pravil Alchymista.

PRVNÍ ČÁST

Chlapec se jmenoval Santiago. Stmívalo se když přivedl své stádo ovcí k starému opuštěnému kostelu, kde na místě sakristie vyrostl veliký fíkovník, rozhodl se že tam přenocuje, pod hlavu si dal knížku kterou zrovna dočetl, probudil se ještě zatmi, napil se vína, vždy se budil společně s ovcemi, byli s ním jaksi spojené, ty zbylé probudil, občas ovcím i vyprávěl co se mu honí hlavou, poslední dobou nemluvil o ničem jiném než o kupcově dceři, která bydlela v městečku vzdáleném čtyři dny cesty, on tam měl kupci prodat vlnu z ovcí

kupci řekl že potřebuje prodat vlnu, ten však měl plný krám lidí, musel tedy čekat venku do večera, dal se do hovoru s jeho dcerou, byla to typická andalusanka s černými vlasy a s očima které připomínali dávné maurské obyvatele, divila se že pastýř čte knihu a vůbec že umí číst, santiago to nějak zamluvil, nechtěl dívce vysvětlovat že ho rodiče dali na kněžský seminář ale on odešel protože chtěl cestovat, ovce ostříhal kupec mu zaplatil a řekl mu at příde zase napřesrok
ted tedy za pouhé čtyři dny se měl do městečka vrátit, těšil se ale bál jestli na něj dívka nezapoměla"