1.	Rozhovor s Kefalem

2.	Definice spravedlnosti

2.1.	Polemarchos

2.2.	Thrasymachos

"Na začátku se dozvídáme, že Sokrates s Glaukonem (což je Platonův bratr) se šli podívat na slavnost. Když se vraceli, zastavil je Polemarchos a další a přemlouvají je, aby ještě zůstali a povečeřeli s nimi. Tam se k nim připojí Trasymachos (sofista), Kefalos (Polemarchův otec) a jiní.
Poté proběhne krátká rozmluva o stáří mezi Sokratem a Kefalem, poté se stočí na otázku, co přináší bohatství. Kefalos říká, že ten kdo strávil život dobře a spravedlivě, je spokojen a má naději, že ho po smrti nic hrozného nečeká. Bohatství pomáhá řádnému a poctivému člověku, aby nezůstal nic dlužen, tudíž je pro takového člověka bohatství užitečné. V podstatě tedy, spravedlivé je to, když mluvíme pravdu a když člověk vrací to, co přijal.
Sokrates však říká, že když mu někdo půjčí zbraň a pak se zblázní, není povinen ji vracet a nikdo ho neobviní, že jednal nespravedlivě.
Polemarchos chce použít definici básníka Simonida, která tvrdí, že spravedlivé je dávat každému, co jsme mu dlužni. A později upravuje na to, že přátelé přátelům jsou dlužni činit něco dobrého, ale nic zlého. Nepřítel nepříteli je ale také povinen vracet, co je dlužen, tudíž něco zlého.
Nakonec tedy máme definici, že spravedlivé je dávat každému to, co mu náleží. (zdá se, že přátelům dobré - prospěch a nepřátelům zlé-škodu)
Postupně se úvahou dostávají k tomu, že spravedlnost je užitečná pouze u věcí, které je třeba u někoho uložit a neužívat jich. To se však Sokratovi nezdá a argumentuje dál. Zdá se, že ten, kdo dokáže dobře peníze chránit, dokáže i dobře krást, spravedlnost by pak byla schopnost nepřátelům škodit krádeží a přátelům prospívat. Lidé se však často mýlí a za přátele označují špatné lidi a za nepřátele ty dobré. Spravedlivý člověk je však dobrý a není schopen jednat nespravedlivě. Dostávají se k tomu, že nespravedlivým je třeba škodit a spravedlivým prospívat. To je však neslučitelné s tím přítel/nepřítel.
Polemarchos tedy upravuje, že ten, kdo se zdá a je řádný, je přítel. Ten, koho pouze pokládáme za řádného, ale není, to není přítel. A to samé platí o nepřátelích. Upravená definice spravedlnosti zní, že je spravedlivé činit prospěch dobrému příteli a škodit špatnému nepříteli.
Sokrates říká, že ale tím, že někomu škodíme, stává se tento člověk ještě nespravedlivějším. Spravedlivý člověk je dobrý člověk a tudíž mu nenáleží nikomu škodit, protože to může činit pouze nespravedlivý člověk. Ani upravená definice tedy nevyhovuje.
V tuto chvíli se přidává do rozmluvy Trasymachos, jelikož se mu nelíbí Sokratova metoda otázek. Říká, že spravedlivé je to, co prosívá silnějšímu. V obci dává vláda zákony a to co vládcům prospívá, to je prohlásí za spravedlivé pro občany, ten, kdo zákony překračuje, jedná nespravedlivě."