"Shrnutí:
Co mají skandinávské země společné? Kromě Finska a Islandu jsou všechny dnešní skandinávské země konstitučními monarchiemi a parlamentní formou vlády. Další společná vlastnost je členství v Severské radě. Skandinávské země nemají silný zájem se zapojovat do věcí týkajících se evropské integrace.
V průběhu moderních politických dějin se vyvinulo zvláštní a od jiných částí Evropy značně odlišné sociálně-politické uskupení. Někdy zde mluvíme přímo o severském politickém modelu, který spojuje Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko. Hlavním prvkem tohoto systému je rozsáhlý sociální systém, který se vyznačuje například zaměstnáním velkého počtu osob ve státním sektoru, s čímž se také pojí silný korporativismus.
Od 70. let 20. století však začalo sociálně-politické uspořádání procházet rozsáhlou proměnou, jejíž výsledkem byla pozvolná transformace trvající dodnes. Mezi skandinávskými státy nalezneme odlišnosti i v politických systémech. Zatímco Švédsko, Dánsko, Norsko a Island fungovaly v průběhu 20. století jako parlamentní demokracie, Finsko bylo semiprezidentské. Ke změně došlo až na přelomu 20. a 21. století, kdy se Finsko politicky přiblížilo k ostatním zemím. Dnes všech 5 států používá využívá poměrného volebního systému.
Podoba stranických systémů se vyvíjela ve třech fázích. V první fázi (19. století) byl typický bipartismus a to mezi stranami konzervativců a liberálů. Druhá fáze byla typická multipartismem. V této fázi hovoříme o pětistranickém systému (sociální demokracie, komunistická strana, agrárníci, konzervativci, liberálové). Třetí fázi ve vývoji skandinávských stranických systémů odstartovala od 70. let 20. století vyšší voličská volatilita a vstup nových aktér na politickou scénu. K tomuto "rozmrznutí" systému došlo kvůli uvolnění vazeb mezi tradičními stranami a jejich voliči."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ