0.

Úvod

1.	Politika zaměstnanosti

1.1.	Vývoj a cíle politiky pracovního trhu

1.2.	Obecné vymezení politiky zaměstnanosti

1.3.	Specifika trhu práce

1.4.	Charakteristika nezaměstnanosti

1.4.1.

Typy nezaměstnanosti

1.4.2.

Důsledky nezaměstnanosti

1.4.3.

Ekonomické důsledky nezaměstnanosti

1.4.4.

Sociální důsledky nezaměstnanosti

2.	Aktuální situace

2.1.	Financování státní politiky zaměstnanosti

3.	Způsoby řešení politiky zaměstnanosti

3.1.	Pasivní politika zaměstnanosti

3.2.	Aktivní politika zaměstnanosti

3.2.1.

Nástroje, jimiž je realizována aktivní politika zaměstnanosti

4.	Návrhy na zlepšení řešených problémů

5.

Závěr

"1.3 Specifika trhu práce
Trh práce se vyznačuje svými specifiky. Na rozdíl od ostatních trhů v tržních ekonomikách se trh práce chová odlišně. Hlavním důvodem je odlišnost působení mechanismů, které zde probíhají. Na běžném trhu zboží a služeb, se probíhající mechanismy podílejí na celkové vyváženosti takových trhů a vnější zásahy (regulace) jsou doporučovány jen výjimečně. Na trhu práce se stejné mechanismy podílejí na diferenciálnosti mezi nabídkou a poptávkou. Pro dosažení vyváženosti na trhu práce je prostřednictvím nástrojů sociální politiky státu, jako hlavního subjektu politiky zaměstnanosti, a dalších subjektů prováděna značná regulace.
Podle Krebse (2007, s. 288) je pro tržní ekonomiku typické, že souběžně fungují nejen trhy zboží a služeb, ale i trhy výrobních faktorů, tedy i trh práce. Na něm se de facto kupuje a prodává práce, jejíž cenou je mzda. Trh práce je však trhem specifickým. Jeho specifika v podstatě plynou z toho, že práce je funkcí pracovní síly, a je tudíž úzce svázána s osobností člověka. Trh práce je v tržní ekonomice rozhodující v tom smyslu, že se od něj očekává, že:
− zabezpečí ekonomiku potřebnými pracovními silami v požadované struktuře (oborové, profesní, věkové, vzdělanostní apod.) tzn., že umožní produkci statků a služeb,
− zabezpečí zajištění pracovních sil odpovídajícími prostředky, především pracovními příjmy (význam má ale např. i zajištění určité sociální pozice, prestiže, seberealizace apod.), a to v míře, která odpovídá jejich podílu na produkci.
Tyto úkoly řeší trh práce současně. Stejně jako na jiných trzích stojí i zde nabídka práce a poptávka po ní ve vzájemné soutěži. Na trhu práce však zcela nefungují standardní tržní mechanizmy vyrovnávající nabídku s poptávkou prostřednictvím ceny práce, tj. mzdy. Odpověď na tuto otázku lze nalézt v obecné ekonomické teorii. My zde stručně zmíníme pouze některé hlavní příčiny, proč standardní přizpůsobovací tržní mechanizmus (tj. převis poptávky vyvolává růst ceny a naopak převis nabídky pokles ceny) je v případě trhu práce zeslaben.
Rozhodování subjektů na straně nabídky pracovní síly, tedy prodeje práce, podléhá osobnostním vlastnostem těchto subjektů. Usměrňování mechanismů probíhajících na trhu práce je prováděno k zajištění vyváženosti a tím správné funkce.
Krebs (2007, s. 289) uvádí, že rozhodování probíhá podle řady dalších skutečností (rizikovost práce, prestiž povolání, předpoklady k invenční práci, organizační dispozice atd.). Ve hře není tedy jen cena sama práce, ale i jiné preference. Přizpůsobování nabídky a poptávky podle ceny práce (mzdy) je do určité míry deformováno i tím, že firmy se snaží udržet si určitý kmenový počet kvalitních pracovníků, do jejichž kvalifikace zpravidla také investují. Stejně i zaměstnanci mají často zájem setrvat u firmy (atraktivnost profese, obavy z nezaměstnanosti apod.). V důsledku obou těchto skutečností je citlivost mezd na změny v nabídce práce a poptávce nižší.
Trh práce je ve značné míře segmentován. De facto existuje značné množství trhů práce. Segmentace vyplývá v podstatě jednak z enormní rozdílnosti mezi lidmi (jejich dispozic, předpokladů) a pracovními místy (rozdílnost v jejich kvalifikační náročnosti) a jednak z územní alokace trhů práce. Segmentace trhu práce má za následek snížení vlivu konkurence na trhu práce a rozdíly ve mzdách různých profesních skupin pracovníků v různých územích.
Na trhu práce se projevuje vliv kolektivního vyjednávání na mzdy. Odbory vystupují na trhu práce v roli „monopolisty“, usilují o vyšší mzdy, o zvýšení ceny práce. V procesu kolektivního vyjednávání (buď s účastí státu, či bez ní) jsou dohodnuty určité parametry mzdového vývoje v závislosti na ekonomickém vývoji. Administrativním zásahem je tedy mzda posunuta na vyšší úroveň a vyvolává pokles efektivnosti.
Ovlivňování trhu práce provádí stát prostřednictvím svých nástrojů. Krebs (2007, s. 289) uvádí, že jde zejména o pracovní zákonodárství, jako je např. úprava pracovní doby, stanovování minimální mzdy, dále podmínky penzionování, délka školní docházky aj., což významně ovlivňuje stranu nabídky práce."