1.	Po vyhlášení republiky

2.	Návrhy politických stran

3.	Zákaz samovolného disponování s fideikomisem

4.	Vliv situace v Maďarsku

5.	Záborový zákon

5.1	Hranice záboru

6.	Přídělový zákon

6.1	Kontroverzní paragraf

7.	Úvěrový zákon

8.	Náhradový zákon

9.	Jak vlastně pozemková reforma probíhala?

10.	Problémy pozemkové reformy

11.	Malý zákon přídělový

12.	Výsledky pozemkové reformy

"Dění ohledně reformy nakonec popohnalo až nastolení vlády sovětů v sousedním Maďarsku v březnu 1919. Koaliční strany se pravděpodobně začaly bát, že by se něco podobného mohlo stát i u nás, protože situace na venkově se začala docela radikalizovat. Strany byly najednou vůči sobě ochotny k ústupkům. A tak se vládní koalice dohodla na sestavení základního zákona o pozemkové reformě. 16. dubna roku 1919 byl tedy schválen zákon číslo 215 / 1919 Sb. o zabrání velkého majetku pozemkového čili takzvaný Záborový zákon. Už sám výraz „zábor“ byl takovou slovní hříčkou, kompromisem mezi Sociální demokracií požadovaným vyvlastněním a agrárnickým výkupem.
Zkráceně Záborový zákon znamenal právo státu půdu v budoucnu převzít za určitou náhradu, a tím pádem i omezení dispozičních práv majitele, který nadále se zabranou půdou mohl disponovat jen se svolením Státního pozemkového úřadu. Tento úřad byl v návaznosti na tento zákon založen 11. června 1919. Záborovým zákonem bylo mimo jiné také určeno, že konfiskace majetku bez jakékoli náhrady proběhne pouze u pozemků habsburského rodu a nepřátel národa, což vyvolalo odpor okolních států. Hlavně tedy Němců, Rakušanů a Maďarů, kteří poukazovali na porušování mírových smluv, kde se Československá republika zavázala, že nebude s občany cizích států zacházet hůře než s občany svými.
Hranice záboru byly určeny na 150 ha zemědělské půdy, čili pole, louky, zahrady, vinice a podobně, a 250 ha veškeré půdy, což znamenalo například lesy. Samozřejmě jako každý zákon měl i tento své „mouchy“, nebo oficiálně řečeno výjimky. Ze záboru byla vyřazena zemská, okresní a obecní půda a takzvané případy „hodné zřetele“. Tyto „výjimečné“ případy bylo možné zachovat až do výměry 500 ha. Zákon ovšem i naopak říká, že pokud by byla potřeba půdy v daném místě naléhavá, bylo možné zabrat půdu i pod výměru 150 ha. Podle literatury, nebyla tato možnost nikdy využita.
Záborový zákon měl pouze proklamační charakter. Neobsahoval žádné „donucovací“ prostředky ani praktické informace, jak by měl být uváděn v praxi. Měl jeden velký úkol: opět alespoň na chvíli uklidnit veřejnost. To se politikům povedlo.
Dalším pokračováním měl být zákon přídělový. Ale jeho příprava se protahuje, a tak je zatím v květnu 1919 vydáno takzvané Zajištění půdy drobným pachtýřům. Podle něj má být pachtýřům do vlastnictví přidělen pozemek, ale má to samozřejmě nějaké podmínky: pachtýř musí daný pozemek obdělávat minimálně od 1. října roku 1901 a jeho výměra nesmí přesáhnout 8 ha. Když žádaný pozemek tyto podmínky splňoval, mohl si jej jeho držitel zakoupit. "