1.

Úvod

2.	Použité teorie

3.	Charakteristika odstraňovaného režimu

4.	Přechod – fáze liberalizace a demokratizace

4.1	Liberalizace

4.2	Demokratizace

5.	Minulost a konsolidace demokracie

6.

Závěr

7.	Prameny a literatura

“ Přechod – fáze liberalizace a demokratizace

Liberalizace

První větší politickou změnou je opuštění postu premiéra Francem. Roku 1973 kvůli svému vysokému věku jmenoval premiérem Carrera Blanca, který byl považován za druhého muže v hierarchii frankistického režimu. Téhož roku na něj spáchala atentát Baskická organizace ETA. Zde lze najít první signál sílící opozice. Po něm byl jmenován Arias Navarra. Dne 12. února 1974 ve svém projevu sliboval změny, avšak zůstalo jen u slibů. Navarra měl vnitřní dilema, zda zůstat věrný frankismu nebo udělat ze Španělska moderní stát a proměnit ho. Navarrův projekt politických asociací skončil neúspěchem a tak režim zůstal nezměněn. Vláda ztrácela svoji sílu, protože během roku 1974 se zcela běžně konaly schůzky mezi bankéři a průmyslníky a umírněnou opozicí. Mladí armádní důstojníci se tajně scházeli v organizaci Vojenský demokratický svaz, kde rokovali o budoucnosti země. (Chalupa 1997: 87) V dřívějších dobách by bylo toto v opoře frankismu, jakou armáda byla, nemyslitelné. Zpočátku roku 1975 panoval v zemi neklid, na který vláda reagovala represemi. Liberalizace byla zpomalena schválením Antiteroristického zákona. V tomto období vznikla opoziční organizace Platforma demokratické konvergence a snaží se navázat dialog s režimními reformátory. 20. listopadu 1975 umírá Franco a na jeho pozici nastupuje Juan Carlos vybraný Francem roku 1969. Zpočátku prosazoval pomalejší tempo změn. Uvědomoval si sílu profrankistických činitelů. Jejich přízeň si naklonil jmenování Franca věčným generálem armády. 5. 12. vydal královský dekret, který rehabilitoval sesazené zaměstnance republikánské správy, ale i univerzitní a středoškolské profesory, kteří se angažovali pro republiku. Šlo o přihlášení se k odpovědnosti za minulost. Král obsadil post premiéra opět Navarrou, ovšem do pozice šéfa královské rady a kortesů prosadil Mirandu . V tomto období byla opozice neakceschopná. Důležitou událostí bylo sloučení levicové opozice v Platajuntu. Král udělil amnestii 10 % politických vězňů v Baskicku. Tím se snažil připravit si půdu pro vyjednávání s Basky v období demokratizace. Navarra deklaroval touhu po zachování frankistického režimu. V období, kdy nebyla možná dohoda mezi politickými silami, král přijímá Navarrovu demisi. Nahradil ho Suárezem. (Chalupa 1997: 92)”

Použitou literaturu je možno rozdělit na dvě základní skupiny. Na teoretickou týkající se tranzice a na literaturu týkající se konkrétně španělských událostí.