„Takzvaná Tutanchámonnova kletba nejprve fascinovala veřejnost na začátku dvacátých let, kdy byly započaty plány na znovuotevření hrobky. Amatérský archeolog, sedmapadesátiletý lord Carnarvon, si byl dobře vědom kletby, když se rozhodl rozkopat pověstnou hrobku, opředenou pověstmi o pokladech. Hrabě a jeho americký partner Howard Carter s kopáním vážně začali v roce 1917. Během pěti neplodných sezón objevili pouze pár alabastrových hrnců s vyrytým jménem Ramsese II. a Meremptaha. Carnarvon se vrátil do Anglie. Záhy poté, když byla demolována první chatrč, se pod ní objevil schod vytesaný do skály. Carnarvonu zatelefonovali a vzrušený šlechtic přesvědčil Cartera, aby místo zapečetil, než přijede.
Posvátná bázeň a pověry halící objev způsobovaly značné nesnáze. Jak se přibližovali svému zlatému pokladu, měli Evropané obtíže s udržením týmu pohromadě, neboť domorodé kopáče smetaly vlny strachu. Pocit hrůzy vzrostl, když byl přeložen nápis nad vchodem do hrobky. Psalo se tu: „Smrt přijde na ty, kdo ruší spánek faraonů.“
Průlom přišel 17. února 1923. Archeologové vstoupili do pohřební komnaty krále-chlapce. V předpokoji bylo samé zlato. Bedny a šperkovnice, křesla, trůn, pohovky, vázy. Všechno ze zlata. Z tohoto svatostánku vedly troje dveře. Dvoje byly uzamčeny a zapečetěny. Nejdříve odblokovali malý průchod, který ústil do další pokladnice, opět celé ze zlata, popisující bohy, bohyně, a představy posmrtného života. Bylo ještě třeba zjistit, co se skrývá za zapečetěnými dveřmi. Byla tam mohutná zlatá rakev z křemene, obsahující mumifikované tělo mladého krále Tutanchámona.
Otevření hrobky odhalilo obrovské bohatství, ale také uvolnilo záhadnou, temnou sílu, dřímající v hrobce po tři tisíce let. O pouhé dva měsíce později byl Carnarvon mrtev. Když umíral, blikala záhadně městská světla a v jeho venkovském domě v Anglii začal uprostřed noci žalostně výt pes. Ten vzbudil celou domácnost, zalapal po dechu, ulehl a vydechl naposled. Jeho archeologický kolega Arthur Mace, který byl při tom, když se hrobka otevírala, zemřel krátce poté. V průběhu šesti let po odhalení Tutanchámona zemřelo dvanáct z těch, kteří byli svědky otevření hrobky. A kletba trvala dále. V následujícím desetiletí přežili pouze dva z původního týmu a asi dvacet pět dalších (kdo souviseli s expedicí) nečekaně zemřelo."