"2.POVRCH

Pro Řecko je charakteristické střídání velkého počtu vysokých horských masívů, hřebenů a kotlin. Zhruba 80% plochy pokrývají hory, z nichž 28 masivů nebo jednotlivých vrcholů přesahuje výšku 2000 m. Naproti tomu rozsáhlejší nížiny jsou jen tři: Makedonská na severu, Thrácká na východě a Thessalská uprostřed. Na nynějším reliéfu se podílejí dvě základní horské soustavy, a to stará Thrácko – makedonská na severu a východě a mladá Albánsko – řecká (zvaná Hellenidy) na západě a jihu; ta je pokračováním Dinárských hor z Makedonie a přes Krétu pokračuje obloukem do Turecka, kde přechází v Tauridy. Nejrozsáhlejším řeckým pohořím je Pindos, 180 km dlouhý centrální hřeben Hellenid s vysokohorským reliéfem, skládající se z řady dílčích horských masivů. Další nejvýznamnější horský celek je památný Olymp (2917 m n. m.). Na poloostrově Peloponésu tvoří hlavní osu pohoří Tayjestos a východněji ležící rovnoběžný hřeben Parnonas, v severní části jsou nejvyšší masivy Erymanthos, Kyllini a Chelmos. Také na ostrově Kréta jsou pohoří přes 2000 m vysoká.

3. HYDROSFÉRA

Řecko, jako přímořský stát má přístup k pěti mořím: Jónskému, Egejskému, Středozemnímu, Krétskému a Thráckému.
V důsledku klimatických poměrů (zimní období deštů) a geologického složení (propustné a krasovějící vápence) patří Řecko k nejsušším oblastem Evropy. Potoky a řeky, nepříliš dlouhé, mají vodní stav naprosto nestálý, s maximem v zimě, zatímco v létě bývají jejich koryta vyschlá a připomínají pouštní „vádí“, popřípadě se mění v úzké potůčky a stružky pomalu tekoucí vody.
Nejdelší řekou je Aliakmon (297 km), pramenící v pohoří Veno a sledující v první polovině toku rozsáhlou tektonickou linii na jih od Prespanských jezer. Další jsou Acheloos v Etoloakarnii a Pinios (205 km), pramenící pod průsmykem Latara a odvodnující Thessalskou nížinu. Ze západních svahů Pindu stékají vody do řek Thyamis ( 115 km) a Arachthos (110 km). V Thrácké nížině ústí do Egejského moře širokými deltami přitékající z bývalé Jugoslávie: Axios, z Bulharska Strymonas (118 km), Nestos (130 km) a na turecké hranici Evros (204 km).
Jezera jsou ve vyprahlé krajině poměrně vzácná a jsou soustředěna hlavně na severu. Nejznámější je Megali Prespa (Velké Prespanské jezero) na řecko – albánské hranici; z jeho rozlohy 283 km patří Řecku jen 38,3 km. V sousedství je Mikri Prespa (Malé Prespanské jezero), z jehož celkové rozlohy 52 km náleží Řecku 43,1 km. Největším zcela řeckým jezerem je Trichonida (96,5 km), dále Volvi (75,6 km) i blízká Koronia (48 km) na poloostrově Chalkidiki a Vegoritida (72,5 km) v pohoří Vermio.
Přehradních nádrží na vodních tocích není mnoho. Největší jsou na řece Aliakmon a na řece Acheloos, menší nejdeme i na Peloponésu.
K vodnímu bohatství patří i 852 pramenů minerálních vod, roztroušených téměř po celém území."