"V televizi se dítě dnes a denně setkává s brutalitou a násilím. Filmy, které dříve byly s hvězdičkou, dnes může vidět i pětileté dítě v poledne. I kdyby se filmy znovu zcenzurovaly a děti by tak k násilí v televizi měly teoreticky dál, prakticky by to bylo jinak. Leda že by se děti nesměly koukat ani na japonské a americké pohádky plné bojovníků, vulgarismů a „dobrých rad, jak se zbavit kamarádů“. Dále, kdyby vynechaly pro jistotu večerní zprávy, kde je z třinácti reportáží v průměru minimálně pět o vraždách, znásilnění, útocích na Blízkém Východě. Další se věnují sebevražedným útokům, sebevraždám, požárům, haváriím, autonehodám, týrání atd. Nějakou tu minutu reportéři ochotně věnují politice u nás i v zahraničí, kde nezapomenou zmínit atentát na velmi důležitou osobu. Jen na závěr nás čeká zvířátko, abychom si odpočinuli a pobavili se po zjištění, že svět je horší a horší.
Rodina se stala „skořápkovou institucí“. Jde hlavně o uspokojení emocí dospělých. Často se pak stává, že dítě vyrůstá v neúplně rodině, pouze s jedním rodičem. Rozvod rodičů může mít na dítě velmi negativní vliv. Pokud je jeden z rodičů alkoholik, gambler, tyran, opět to působí na psychiku dítěte, ovlivňuje ho to a podle toho se může chovat.
Rizikovou skupinou jsou v dnešní době děti od šesti do patnácti let a dále mladiství do osmnácti let. S těmito dětmi se často pojí pojmy prekriminalita, dětská delikvence, juvenilní mládež. Nebezpečným obdobím je určitě puberta nebo přechod dítěte ze základní školy na střední, kde poznává nové kamarády, přichází do nové party.
Důležitá je proto prevence, která by měla začínat v útlém věku v rodině. Základem je dobré zázemí, dobrá výchova, schopnost vyplnit volný čas dítěte. Školy nabízejí různé koníčky. Sportovní kroužky, vaření, dramatické kroužky, hudební kroužky, šití, modelářské kroužky, počítačové kroužky apod.
Rodiče by měli dětem věnovat co nejvíce jejich času, nenechávat dítě příliš často samotné doma bez dozoru. Důležité je prožívat s dětmi jejich školní i mimoškolní úspěchy, aby dítě cítilo, že se má o koho opřít.
Nejdříve přichází primární prevence formou různých přednášek, besed, rozdávání letáčků, školní vývěsky nebo chodby můžou upozorňovat na problémy drog, alkoholu. Primární prevence by ale určitě měla přicházet už u menších dětí a to klidně v mateřské škole. Bohužel je dnes totiž už běžné, že děti v druhé třídě zkusí cigarety. Alkohol podávají dětem doma sami rodiče a to ve většině případů již od útlého věku. Typické je, že dítě ve dvanácti letech už ví, co je opilost a kocovina. Jak malý krok už je od alkoholu a cigaret k lehkým, ale i tvrdším drogám.
Sekundární prevence následuje v momentě, kdy už si dítě většinou něčím prošlo a je třeba varovat ho dál. Upozornit ho na to, že by mohl narazit a mohl by přijít vážný problém. Zde už je dobrá pomoc speciálních pedagogů, školních psychologů, ale pomoci může i ambulantní oddělení střediska výchovné péče."