1) Stručná charakteristika rotundy sv. Kateřiny
2) Stavba a výzdoba rotundy
3) Stavební povaha rotundy
4) Závěr

Cyklus znojemských nástěnných maleb je jeden z nejlepších příkladů románské monumentální malby, a to v celé středoevropské oblasti. Výzdoba vnitřku rotundy (nejdříve knížecího kostela, později královské kaple) byla duchovně církevní a světsky politickou manifestací. Obsahově se tedy cyklus dělí na dvě části. První byla ve středověkém pojetí ta, která oslavovala Krista. Proto v konše apsidy nad oltářem zaujal místo Kristus v majestátu, usazený na duze a orámovaný mandorlovým oválem, který nesou dva andělé. Po stranách jsou situovány zlomky postav Panny Marie a sv. Jana. Pod konchou je fragment pásu s nepatrnými zbytky postav apoštolů pod arkádami. Tuto ztrátu se snažil Melicher nahradit domalbou. Vítězný oblouk zdobí dvanáct andělských poprsí, Trappem pokládaných za proroky. Jsou v dobrém stavu, téměř neporušena. Nápis, který byl veden po obou stranách malované bordury, zmizel za Melicherovy restaurace. Jeho zlomky znal ještě Trapp a pokládal je za domnělé datum 1106.
Duchovně církevní řada pak pokračuje v lodi. Obsahuje dějové pásmo, které je z části vypravování o Kristově životě. Zde malíř omezil kristologickou řadu na scény Kristova mládí, na nichž byla zúčastněna i jeho matka. Tyto obrazy jsou tedy zároveň užším mariologickým cyklem, který zde může mít jako jediné vysvětlení vztah k patrociniu. Zahajuje jej obraz „Zvěstování“ v první řadě po pravé straně apsidy, tedy ve smyslu dějového sledu z leva doprava. Po něm následuje „Navštívení“, dále „Narození“ a s ním kombinované „Zvěstování pastýřům“, dále „Klanění králů“ a jako poslední obraz, dnes viditelný v malých zlomcích, je „Vraždění v Betlémě“. Podle záznamů z 19. století tu byla ještě v závěru scéna „Útěk do Egypta“, ze které se nezachovalo nic. Zůstala po ní prázdná stěna. Jednotlivé obrazy od sebe dělí architektonické kulisy věžic.

Počet stran je uveden bez obrázkových příloh.
Uvedeny zdroje.