" Zrak (vizuální smysl)
Zrak je spolu se sluchem nejdůležitějším lidským smyslem. Vizuální vjemy jsou ži¬vou, pestrou a proměnlivou komponentou naší vnitřní zkušenosti. Zrakovým pod¬nětem je zvláštní forma energie, tzv. elektromagnetické vlnění, na kterou sítnice oka citlivě reaguje.
Fyzikální vlastnosti světla
Základem pro vidění je sluneční elekotromagnetické vlnění. Ve skutečnosti existuje mnoho druhů elektromagnetického záření, přičemž každé z nich má svou charakte¬ristickou vlnovou délku, což je vzdálenost mezi vrcholky dvou sousedních vln. Na¬příklad gama-paprsky, které vznikají při radioaktivním rozpadu, mají extrémně krátkou vlnovou délku - asi 4 x 10~12m. Délku rádiových vln lze naproti tomu mě¬řit v kilometrech. Uvnitř rozsáhlého spektra elektromagnetického záření se nachází úzké pásmo vlnových délek, na které lidský zrak senzitivně reaguje. Jeho rozsah se pohybuje přibližně mezi 350 až 750 nano¬metry. Nanometr (nm) je jedna miliairdtina metru. V české psychologické literatuře se vlnová délka často udává v tzv. milimikronech (m\i), což je jedna milióntina mili¬metru. Milimikron je tudíž synonymum pro pojem nanometr.
Fyziologie vidění
Recepčním orgánem zrakového vnímání je sítnice (retina), což je tenká vrstva buněk, která vystýlá zadní část oční koule. Zrakové podněty jsou na ni přiváděny optickým aparátem oka, který se skládá z rohovky, zornice a čočky. Rohovka je průhledný vněj¬ší povrch oka, jímž do něj vstupuje světlo. Světelné paprsky se zde ohýbají. Proces zaostřování světla na sítnici dokončuje čočka, která může měnit svůj tvar. Při zaostřo¬vání blízkých předmětů se zaobluje, zatímco při zaostřování vzdálených předmětů se zplošťuje. Tento proces se nazývá akomodace čočky. Zornice je kruhový otvor v ba¬revné duhovce. Jeho velikost se mění závislosti na intenzitě světla. Nejširší je za še¬ra a nejužší za jasného světla. Rozšířená zornice umožňuje, aby do oka vstoupilo vel¬ké množství světelných paprsků, zatímco zúžená zornice jejich vstup znesnadňuje.
Sítnice je síť buněk, které transformují světlo do podoby nervových vzruchů. Vlastními světločivnými buňkami jsou tyčinky a čípky, které se liší nejen tvarem, ale také počtem, umístěním a citlivostí na světlo. Rovné a tenké tyčinky se nacházejí na periferii sítnice. Jejich počet se odhaduje na 120 milionů. Tyčinky jsou určeny k noč¬nímu vidění, neboť pracují při nízkých intenzitách osvětlení (např. za svitu měsíce) a neslouží k barevnému vidění. Umožňují rozlišovat pouze černou a bílou barvu a různé odstíny šedi. Čípky fungují za denního světla a při jasném umělém osvětle¬ní. Jejich počet se odhaduje na 6 až 8 milionů. Čípky mají klínovitý tvar a jsou sil¬nější než tyčinky. Umožňují barevné vidění. Velký počet čípků se nachází ve středu sítnice, v místě tzv. žluté skvrny (fovea), s jejíž pomocí nejlépe vidíme detaily. Aby¬chom si zajistili dobrou zrakovou ostrost, neustále pohybujeme očima tak, aby obraz předmětu dopadal do oblasti žluté skvrny, jejíž zorné pole je poměrně malé. (Lidské tělo, 1992, str. 254-255.) Na okraji sítnice se nachází tak malý počet čípků, že to ne¬stačí k vytvoření ostrého obrazu. Jestliže se na okraji zorného pole, a tím i na perife¬rii sítnice, objeví něco, co vzbudí pozornost, oční koule se okamžitě natočí do pozi¬ce, v níž se předmět zobrazí na žluté skvrně.
Podstatou transdukce světla do podoby nervových impulsů jsou fotochemické procesy. Tyčinky a čípky obsahují chemické látky pohlcující světlo, tzv. fotorecep-tory. Těmito látkami je v procesu absorpce světla zahájen složitý děj, jehož výsled¬kem je vznik nervového vzruchu, který putuje optickými nervy do mozku. Tyčinky obsahují zrakový pigment rhodopsin (též zrakový purpur), který působením světla ztrácí své červené zabarvení, jež vybledá a mění se na žlutavě bílé. Právě toto „bled¬nutí" má za následek vznik nervového impulsu, čímž je vliv světla eliminován a rhodopsin se vrací do původního stavu. Celý proces se může znovu opakovat. Ty¬činky fungují velmi dobře při slabém osvětlení, protože k biochemickému rozpadu rhodopsinu postačuje malé množství světla. Čípky nejsou vůči světlu tak senzitivní jako tyčinky a vyžadují intenzivnější stimulaci. Nervové impulsy se v nich rovněž vytvářejí na biochemickém principu „blednutí" pigmentů a jejich následné obnovy. Vědci zjistili, že čípky obsahují tři různé fotosenzitivní látky, které reagují na svět¬lo různých vlnových délek. Právě tyto světločivné látky omezují naše vidění na relativně malou oblast elektromagnetického vlnění. Toto ba¬revné spektrum pravděpodobně vnímá nejen člověk, ale prakticky všichni obratlov¬ci. Existují samozřejmě výjimky: noční ptáci, např. sovy, mají nepatrný počet číp¬ků, takže jsou zcela barvoslepé."