1.	Sigmund Freud - život a dílo (1 str.)

2.	Důvod mého výběru

3.	Vlastní stať - rozbor díla O člověku a kultuře

3.1.	Letem světem psychoanalýzou

3.2.	Kulturní „sexuální“ morálka a moderní nervozita

3.3.	Básník a lidské fantazie

3.4.	Formulace k dvěma principům psychického dění

3.5.

Já a Ono

3.6.	Já a Nadjá (jáský ideál)

3.7.	Dvojí druh pudů

3.8.	Několikerá závislost Já

4.	Splněná očekávání?

"Básník a lidské fantazie
Obsahem této kapitoly je hledání odpovědi na otázku, kde a jak bere básník (a umělec vůbec) náměty pro svou tvorbu. Když se ho na to zeptáme, nedokáže odpovědět, pouze řekne, že v každém člověku je schován básník. Zde si Freud klade otázku, jestli bychom neměli začít u zdánlivě banální dětské hry. Protože každé hrající si dítě si vytváří vlastní fiktivní svět, kterému dává vyhovující řád - stejně jako básník. Není pravda, že jej nebere vážně, bere jej tak až moc a vynakládá na hru mnoho citových investic. Básník tedy dítě velice připomíná, ostatně jeho výtvory můžeme také jako hry označovat - veselohry, truchlohry... Dítě, které si dlouhá léta hrálo a nyní dospívá, se mění. Přestává si hrát a na slast, čerpanou ze hry, zdánlivě zapomíná - zdánlivě se jí vzdává. Vzdát se jen tak něčeho, to však nejde. A proto ji musíme za něco vyměnit. Nyní místo aby si bývalé dítě hrálo, začíná se oddávat fantaziím. Tyto fantazie odpovídají tužbám, které dřív řídily jeho hru - dítě toužilo být dospělé, velké. Naopak dospělý se oddává fantaziím (touhám) o úspěchu v „dospěláckém“ světě.

A znaky fantazijních aktivit? Šťastný a spokojený člověk se fantaziím neoddává, to dělá jen člověk neuspokojený. Neuspokojený člověk je plný tužeb. Mladá žena je ovládána především erotickými a u mladého muže jsou to vedle erotických tužeb hlavně touhy egoistické a ctižádostivé. Musím říct, že tento závěr jemožno podle mnou vykonané miniankety celkem spolehlivě vyvrátit.
Vytvářejí se tedy fantazie, neboli vzdušné zámky, denní (bdělé) sny. Většinou se vytvářejí v závislosti na přáních z dětství či z minulosti vůbec. Jako příklad může posloužit příběh chudého a osiřelého mladíka, který dostal adresu případného zaměstnavatele. Cestou k němu se mladíkově mysli začne rozvíjet bdělý sen o tom, že ho tam přijmou, on že se svému šéfovi zalíbí, stane se v obchodě nepostradatelným a nakonec si vezme jeho dceru za ženu. Tímto si nahradil to, co v dětství sám měl, ale o co přišel: ochraňující domov, milé rodiče, náklonnost apod. Pokud dojde k přebujení těchto fantazií, je to podle Freuda dobrá živná půda pro vznik neuróz a psychóz.
A teď se můžeme vrátit k básníkovi. Jeho díla tedy nejsou ničím jiným než jen splněním si svých přání a tužeb z minulosti, i když to tak vždycky nevypadá (některá umělecká díla připomínají splněné sny jen opravdu vzdáleně).

Nyní konečně můžeme objasnit básníkův „pracovní“ postup. Prostě: Nějaký silný aktuální zážitek probudí v umělci vzpomínku na prožitek z minulosti, většinou z dětství, a z toho pak vychází touha, která si vytváří své splnění v uměleckém díle. Z toho vyplývá závěr, že vlastní umělecká tvorba je stejně jako denní sen pokračováním a náhražkou někdejší dětské hry.

Zde by asi má polemika či snad dokonce pochyby byly zcela zbytečné a bezpředmětné. Nezbývá mi tedy než s těmito tvrzeními souhlasit. Freudovy hypotézy podložené velice věrohodnými příklady mi ani jinou možnost nedávají. Ostatně, když se nad svým jednáním zamyslíme, opravdu v něm vidíme jisté stopy svého dětství. Který otec například nechce mít ze svého synka to, čeho on nedosáhl. Ten otec, jež má ve své profesi ne nezanedbatelný úspěch, je většinou i tolerantní k přáním svého potomka."

Velmi podrobný rozbor.