1.	Socializace - vysvětlení

2.	Vliv prostředí

3.	Osobnost rodičů

4.	Osobnost dítěte

5.	Role matky

6.	Vliv okolí

7.

Závěr

"Prostředí je jistě důležité. Nejdůležitější jsou však osobnosti rodičů. Rodiče jsou hlavní determinující složka v procesu socializace dítěte.

Společnost jako taková dítěti sice vytváří vnější podmínky vývoje, ale nemůže dítě vychovávat, či jinak přímo ovlivnit (pokud tedy není dítě v ústavní péči). Na výchově a potažmo na socializaci dítěte se vždy podílí konkrétní člověk, ať už rodič, příbuzný či člověk, který je společností určen, pokud dítě rodiče z nějakého důvodu nemá.

Rodiče, v ideálním případě matka i otec – jsou dvě bytosti, na které připadl přirozený úkol – připravit své dítě na život ve společnosti, ve které již oni žijí. Dát mu vše potřebné proto, aby dokázal vycházet s vrstevníky, aby uznal autoritu, aby se chopil svých budoucích sociálních rolí s úspěchem, a aby si jednoho dne dokázal najít zaměstnání, založit rodinu a vychovat své vlastní děti.

Osobnost dítěte je určována nejen geny, tímto prvotním vkladem, ale i náhodnými, bezděčnými situacemi, které ho potkávají, či kterých je svědkem (např. hádka rodičů, styl mluvy rodiny, způsob chování se rodičů k sobě, případně k sourozencům, či blízkému okolí, atd.) – ale i záměrného výchovného působení (např. příkazy, zákazy, odměny, pochvaly, atd.).

Záleží však i na osobnostech rodičů, na výchově, kterou oni sami „prodělali“, na vzdělání, kterého se jim dostalo, na postavení, kterého ve společnosti dosáhli. Záleží ale i na jejich pohledu na svět, na tom zda pracují či nikoli, na zdravotním stavu, na míře spokojenosti či nespokojenosti se svým životem, atd. To vše se odráží v dítěti. Je jedno jestli záměrně či úmyslně. Důkazem jsou např. lidé, kteří udělají vše proto, aby ze svých dcer a synů vychovali slavné herečky, bohaté fotbalisty, proslulé umělce, či známé politiky.

Osobnost člověka je alchymií v pravém slova smyslu – mísí se tu známé chemické sloučeniny s těmi neznámými a nakonec je výsledek vždy nejistý a v tom je kouzlo života.

Vše co člověka potkalo a potkává ho utváří – chce-li žít ve společnosti, a být jejím platným členem – musí respektovat její pravidla. Stále se přizpůsobuje, stále prochází socializací. Tím, že se stane rodičem nastane situace, kdy člověk, který je stále socializován zároveň socializuje své dítě. Takhle napsané to vypadá daleko složitější než to ve skutečnosti je.

Obyčejný rodič nepřemýšlí nad tím, kdy s tou socializací začne a kde, nebere výchovu a přípravu dítěte na společnost vědecky. Řídí se automatickými reakcemi, které jsou částí přírodního instinktu a vrozených vzorců chování – a částí naučenými vzorci, předanými rodiči a společností.

Dítě je člověk od svého početí. Zde se názory vědců, psychologů a lékařů různí. Neexistuje jednotný názor, kdy se ze zárodku, či plodu stává člověk. Já se přikláním k názoru pana doktora Matějčka, který míní, že dítě je živou bytostí, člověkem již od okamžiku početí. Člověkem „společenským“ se stává následkem socializace (např. komunikace a vzájemné interakci rodičů a blízké rodiny). "

Práce pro předmět Individuální vědecko-výzkumný projekt na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, obor Pedagogika.