"Pojetí a charakteristika sociálně patologických jevů

V posledních letech významně vzrostl počet sociálně patologických jevů mezi dětmi a mládeží. Vláda si je tohoto problému rovněž vědoma. Proto je jednou z oblastí státní politiky i oblast mládeže a sociálně patologických jevů, mezi které řadíme například vývojové poruchy, poruchy chování od výchovných problémů v rodině či škole až po záškoláctví, delikvenci, abúzus drog a kriminalitu. Podle Hartla (1994) pojem sociální patologie označuje vědní disciplínu, která se zabývá odchylnými, nenormálními životními pochody a jevy.
Patologie sociální je podle zmiňovaného autora zastaralý výraz pro odvětví sociologie, které se zabývá podmínkami a průběhem abnormálních sociálních procesů. Hlavními příčiny ohrožení a narušení jedinců mohou být nedostatky v těchto oblastech:
Rodina (zda ne/plní svou funkci) - rodině se přikládá stěžejní význam, dochází v ní k první socializaci, jestliže dítě pochází z dysfunkční rodiny jsou u něj větší předpoklady k TČ.
Škola - je možno ji také považovat za jeden z významných činitelů, i když zatím nebylo prokázáno, že by nedostatky ve školní výchově vedly k TČ. Úloha školy je zde spíše v odhalení chování (záškoláctví, šikana, kázeňské přestupky), které by mohlo vést k TČ. Tyto prohřešky netolerovat, řešit.
Dále pak parta, využití volného času, vrozené dispozice, struktura osobnosti (agresivita, sklon k negativnímu postoji k životu, dokonce i invalidita, mozková dysfunkce apod.), alkohol, drogy, média (sdělovací prostředky, které masově ovlivňují názory, postoje a chování lidí), chování jednice samotného (provokace, neopatrnost apod.)"

Práce obsahuje tabulku o rozsahu půl stránky.