1.Dýchací soustava

1.1

Funkce

1.2

Stavba

1.3

Nemoci

2.Vylučovací soustava

2.1

Stavba

2.2	Tvorba moči

2.3

Nemoci

3.

Kůže

3.1

Funkce

3.2

Stavba

3.3

Nemoci

Termoregulace

"Hlavní funkcí dýchací soustavy je výměna plynů mezi vzduchem a krví, tedy přísun kyslíku a odvádění oxidu uhličitého. Dýchací aparát je tvořen dýchacími cestami, které jsou složeny z nosu a úst, z hltanu, z hrtanu, průdušnic, průdušek a průdušinek. Samotným centem dýchání jsou plíce. Zakládají se jako vychlípenina hltanu, vývojově jsou tedy původu entodermálního.
Nos má dva nosní průduchy, oddělené přepážkou nosní, která je tvořena hyalinní chrupavkou a částečně i kostí radličnou a čichovou. Vodorovně dělí nosní průduchy tři nosní skořepy. Povrch nosní sliznice je pokryt řasinkovým epitelem, který umožňuje posun hlenu se zachycenými nečistotami. Čichová oblast s čichovými buňkami se nachází v horní části nosní dutiny. Nákazy z nosní dutiny se pak mohou rozšířit do vedlejších nosních dutin, ty jsou součástí kostí čelní, čichové, klínové a horní čelisti.
Hrtan je vyztužen chrupavkami, např. štítnou, prstencovou, hlasivkovými, hrtanovými. Vchod z hltanu do hrtanu kryje výše zmíněná hrtanová příklopka. Nachází se zde hlasové ústrojí – hlasivkové vazy. Mezi nimi je hlasivková štěrbina, hlasivky jsou napínány svaly a rozechvívány vydechovaným vzduchem, vzniklé zvuky jsou zesilovány v rezonančních dutinách. Výška hlasu je dána délkou hlasivek a jejich napínáním. Artikulované řeči se dosahuje za pomocí jazyka, rtů, zubů a patra. Zánětem hlasivek dochází k chrapotu.
Průdušnice je 10 až 15 cm dlouhá trubice vyztužená zhruba 20 chrupavkami. Je vystlána řasinkovým epitelem, kmitáním posunuje hlen s nečistotami nahoru. Větvením průdušnice se rozbíhají průdušky a průdušinky. U jemnějších průdušinek chrupavka zcela chybí. Průsvit regulují hladké svaly, jejichž křečí vzniká astma.
Plíce jsou párový orgán. Levá plíce je ze dvou laloků, pravá ze tří. Průdušky, cévy a nervy vstupují do plic tzv. stopkou plicní. Průdušinky ústí do plicních váčků složených z plicních sklípků – alveolů. Jejich stěna je silná prokrvená, vlastní dýchací plocha představuje 80 až 130 m2.
Rozlišujeme dvě fáze dýchání. Vnější dýchání probíhá jako výměna plynů mezi plícemi a vnějším prostředím. Stěnou plicních sklípků difunduje kyslík do krve na základě rozdílu parciálních tlaků. Kyslík se v krvi váže na hemoglobin, který tvoří hlavní část červených krvinek, odpadní oxid uhličitý se na krvinky váže jen z jedné třetiny, jinak je odváděn plazmou v podobě hydrogenuhličitanových iontů. Druhou fází je vnitřní dýchání, kdy dochází k výměně plynů mezi krví a tkáněmi přes stěnu krevních kapilár, opět na základě rozdílu parciálních tlaků. Procentuální zastoupení O2 ve vdechovaném vzduchu je 21%, vzduch vydechovaný jej obsahuje 14%. Obsah CO2 ve vdechovaném vzduchu je 0,03%, ve vzduchu vydechovaném 5%."