1.	Oběhová soustava

1.1.

Hemolýza

1.2.	Červené a bílé krvinky

1.3.	Cévy, míza, plazma

2.	Imunitní soustava

2.1.	Imunoglobuliny

2.2.	Imunologicky aktivní buňky

3.	Dýchací soustava

3.1.	Vnitřní dýchání

3.2.	Anatomie dýchací soustavy

"Erytropoetin vzniká v ledvinách a stimuluje tvorbu a uvolňování erytrocytů z dřeně do oběhu.
Bílé krvinky jsou významnou složkou obranných reakcí organismu, pohybují se k cíli na základě chemických podnětů, vyskytují se v krvi a v míze a vyskytují se ve větším počtu večer než ráno.
Dítě může být postiženo novorozeneckou žloutenkou je-li otec Rh pozitivní a matka Rh negativní.
Na objevu krevních skupin se významně podílel J. Janský.
Jedinci krevní skupiny A mají v membráně erytrocytů aglutinogen A a v krevní plazmě aglutininy anti-B.
Při transfuzi krve je vždy nutné provádět křížovou zkoušku a lze použít jen krev stejné skupiny.
Aglutinace je shlukování červených krvinek.
Zmnožení erytrocytů nad fyziologickou mez nastává při nitroděložním vývoji plodu, nižším parciálním tlaku kyslíku, dlouhodobějším pohybu ve větších nadmořských výškách.
K hemolýze erytrocytů dochází v prostředí hypotonickém, následkem vysokých a nízkých teplot, účinkem chemických látek, které rozpouštějí lipidy v membráně.
Hemolýza krve nemůže nastat působením fyziologického roztoku.
Dvojcípá (mitrální) chlopeň je dvojcípá chlopeň mezi levou síní a levou komorou.
Cípaté chlopně se nacházejí mezi síněmi a komorami.
Vazivový povrch srdce = perikard.
Okysličená krev z plic je vedena plicními žílami do levé síně.
V době srdečního stahu (systoly) probíhá smrštění srdečních síní a komor, krev je vytlačována do komor a vypuzována do tepen.
Srdeční automacie je ovlivňována působením adrenalinu a má původ v srdečním svalu.
K výměně látek mezi krví a tkáňovým mokem dochází ve vlásečnicích.
Nespecifická imunita je vrozená a projevuje se mimo jiné fagocytózou bílých krvinek a makrofágů.
Imunita je schopnost organismu zneškodňovat cizorodé látky specifickými protilátkami a buď vrozená nebo získaná.
Antigen je cizorodá látka navozující imunitní odpověď.
Imunoglobuliny jsou protilátky bílkovinného charakteru a produkty B-lymfocytů.
Doba, která uplyne mezi proniknutím choroboplodných zárodků do těla a prvními příznaky nemoci = inkubační.
Orgány mízního (imunitního) systému jsou mandle, brzlík, slezina.
Pro mízní soustavu neplatí, že mízní kapiláry jsou propustné pro vodu.
Krevní plazma má osmotický tlak odpovídající fyziologickému roztoku, obsahuje asi 91-91% vody, obsahuje chlorid sodný a hydrogenuhličitan sodný a má stálou hodnotu pH 7,3-7,5.
V krevní plazmě se nachází albuminy a globuliny, vitaminy a hormony, močovina a kyselina močová, fibrinogen.
Krevní tělíska člověka, které nemají jádro jsou erytrocyty a trombocyty.
Monocyty migrují z krve do tkání a tělních tekutin, jsou po změně v makrofágy schopny fagocytózy a jsou největšími leukocyty.
Sedimentace červených krvinek je ovlivňována bílkovinami krevní plazmy, je rychlejší při zánětech a infekčních onemocněních, je vyšetřována po přidání protisrážlivé látky do vzorku krve a je odečítána po 1 a 2 hodinách.
Hematokrit je výsledkem úplné sedimentace krvinek a poměr objemu krvinek (krevních tělísek) ke krevní plazmě."

Práce obsahuje heslovitý výčet faktů o soustavě oběhové, dýchací, a imunitní.
Jedná se o neuspořádaný výpis faktů.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ