1.	Orientální literatura

1.1	Mezopotámská

1.2

Egyptská

1.3

Hebrejská

1.4

Indická

1.5

Čínská

1.6

Perská

2.	Antická literatura

2.1

Řecko

2.1.1

Archaické období

2.1.2

Attické období

2.1.3

Helénistické období

2.2

Řím

2.2.1

Období archaické

2.2.2

Období klasické:

2.2.3

Období postklasické

"Perská: Písemnou památkou písemnictví Perského je AVESTA, která obsahuje náboženské texty, modlitby, mýty, legendy. Jejím autorem je ZARATHUŠA (ZOROASTER), který je považován za zakladatele staroperského náboženství.

Antická literatura

Antické písemnictví se rozvíjelo mezi 3.stol.př.n.l. a 5.stol.n.l. Zahrnuje řeckou a římskou literaturu. Zeměpisné postavení Řecka bylo velmi výhodné, neboť stálo na spojnici tří kultur: kultury Středního a Předního východu a egyptské kultury. V období antiky si Řím podmanil Řecko mocensky a naopak Řecko si podmanilo Řím intelektuálně. V období svého rozkvětu pak Řím rozšiřoval řeckou kulturu do Egypta, Malé Asie a jiných zemí. Římská kultura je dnes zprostředkujícím činitelem mezi řeckou a západoevropskou kulturou.

Řecko

Archaické období: V tomto nejstarším období (8.-6.stol.př.n.l.) vzniklo velice málo písemných památek. Rozšířena byla především ústní slovesnost. Vyhranila se epika a lyrika díky aiodům (potulní zpěváci hrdinských písní). Nejznámějšími písemnými památkami jsou HOMÉROVY eposy ILIAS a ODYSSEA. Ilias pojednává o desátém roce trojské války, kdy Řekové dobyli maloasijské město Tróju (jinak také Ilion) lstí pomocí dřevěného koně, Odyssea líčí návrat ithackého krále Odyssea do své vlasti, při kterém mu bohové připravují různé nástrahy (Kyklop, Sirény). Oba eposy mají jednotné vyprávění, stejný náhled na svět, prostou a jednoznačnou morální hodnotu. Znaky homérského eposu:
•rozsáhlá veršovaná skladba o významných událostech,hlavní postavy hrdinové
•mnoho postav, více dějových linií, určité místo
•členěn do zpěvů, kapitol, popisné pasáže i lyrické vložky
•prvky epické šíře (přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj – retardace
Ve slovesném umění se objevovaly různé lidové moudrosti (AISOPOS=EZOP - EZOPOVY BAJKY), Začala se zde uplatňovat i lyrika. Řekové rozeznávali lyriku:
•elegickou - vážné skladby, nejen smutné, ale i poučné (ARCHILOCHOS)
•monodickou - ANAKREÓN - hravé básně oslavující lásku a životní radosti, SAPFÓ - básnířka, milostné básně, předurčila hloubkou citu všechny řecké lyriky
•sborovou - sborový zpěv, PINDAROS – ÓDY

Atické období: V tomto období (5.-4.stol.př.n.l.) dochází k velkému rozvoji prózy a dramata. Náměty byly přejímány z mýtů, nešlo o původnost, ale o zpracování. Hrdinové byli odvážní a stateční nebo krutí a samolibí, konflikt se silnějšími konči tragicky, veršované, jednota času, místa, děje. Starořecké drama se vyvinulo z obřadních her, které se konaly v kultu boha Dionýsa. Původně měly tyto hry tři dny na tragédie, připojen však byl čtvrtý den pro komedii (zesměšňuje život, šťastný konec, nevázaný žert, dialog, politické narážky). Řecké divadlo se hrálo v amfiteátrech, herci byli pouze muži."