"Eduard nedávno oženil svého syna. Dal mu za manželku dceru svého nepřítele francouzského krále. V době povstání odjel bojovat do Francie za rozšíření své země. Byl proto nucen pověřit svého zženštělého syna, aby jakkoli potlačil „nechutnou“ vzpouru ve Skotsku. Eduardův syn tedy poslal severní armádu, ale tu „armáda“ převážně složená ze skotských rolníků v čele s Wallacem rozprášila. Po vítězství první „velké“ bitvy byl William jmenován rytířem. Wallace dál napadal anglická severní města. Těsně před návratem Eduarda z Francie se mu podařilo dobít největší město severní Angli York. Poslal králi hlavu jeho synovce, který toto město bránil.
Eduard vyslal svou snachu vyjednávat. Když se však s William setkala poznala něco z jeho života a pochopila jeho činy. Vrátila se do Anglie se zamítavou odpovědí k nabídce míru. Cestou rozdala celou truhlu peněz, která byla určena Wallacovi, kdyby přijal mír. Po svém návratu zjistila, že její cesta měla pouze Wallace zdržet, aby ho mohl Eduard se svou armádou přepadnout nepřipraveného. Poslala vzkaz, aby Williama varovala. Když došlo k bitvě u Walkirku, Irové, kteří původně měli bojovat za Anglii se postavili na stranu Skotů. Tuto bitvu William Wallace prohrál díky zradě podplacených skotských šlechticů a jeho, jak se domníval, přítele, Roberta Bruce, který při bitvě stál po boku Eduarda I. Když však král odjel a on měl Williama zatknout nebo zabít, zachránil mu život. Po bitvě si nad „mořem z mrtvol“ uvědomil svou chybu a rozhodl se, že se již nikdy nepostaví na špatnou stranu. William se kromě Roberta pomstil všem zrádcům smrtí. Eduardova snacha pak varovala Williama ještě jednou před léčkou. Při této příležitosti se spolu znovu setkali a ona se do něj zamilovala. I když spolu strávili noc, William jí nemiloval. Stalé myslel na svou ženu.
Eduard pochopil, že jediná možnost jak Skoty zastavit je, že nechá zajmout a následně popravit jejich „vůdce“ Williama Wallace. Vlákal ho za pomoci šlechty a Roberta, který o tom nevěděl do léčky a zajal ho. William byl souzen a pochopitelně odsouzen k trestu smrti. Protože nechtěl přísahat věrnost králi Anglie, měl zemřít krutou smrtí, aby byl očištěn od hříchu bolestí. Ani na popravčím špalku po mnoha mučeních nepřísahal věrnost Eduardovi, čímž si mohl zachránit život. Na místo toho vykřikl „svoboda“ a zemřel. S ním také zemřel starý nemocný Eduard.
Robert Bruce se rozhodl přijmout schválení korunovace a přísahat věrnost Anglii. Když však stál s armádou Skotů, kteří ještě nedávno bojovali za svobodu pod „velením“ Williama Wallace proti armádě krutých Angličanů, změnil své rozhodnutí. Vedl armádu, ve které byli i blízcí Williamovi přátelé, proti překvapeným Angličanům a roku 1314 si Skotové vybojovali svou svobodu."