1.	Vznik měst

1.1	Rozvoj obchodu

1.2	Popis měst

1.2.1

Potřeba bezpečnosti

2.	Zřízení měst

2.1	Dvojí obyvatelstvo

2.2

Konšelé

2.3	Správa měst

2.4	Právo svobody

2.5

Daně

2.6

Soud

3.	Města a jejich vliv na evropskou civilizaci

3.1	Hospodářství

3.2

Vesnice

3.3	Podíl na vládě

4.	Jan Wiklif

4.1

Život

4.2

Učení

4.3	Reakce církve

4.4

Díla

4.5

Kostnice

4.6	Šíření jeho myšlenek do Českých zemí

„Mimo to duchovenstvo i vrchnost začaly zakládat nové vsi. Říkalo se jim vesnice a byly založené na panenské půdě, kde osadníkům byly přiděleny lány půdy za určitý roční úrok.. Tyto osady, jejichž počet se od dvanáctého století začal zvyšovat, byly zároveň vsi svobodné. Neboť, aby pán přilákal nové osadníky, musel jim slíbit osvobození od břemen, která tížila nevolníky. Zbavoval je povinností, které byly ještě pozůstatkem starého velkostatkářského zřízení, a ponechal si nad nimi soudní moc. Příkladem těchto osad jsou Lorris (r. 1155), Beaumont v Champagni (r. 1182). Podobným příkladem je vysazení Breteuilu v Normandii , které se stalo ve dvanáctém století příkladem pro založení velkého počtu osad v Anglii, Walesu a i v Irsku.
A tak se stalo, že sedlák, dříve nevolník, se stal svobodným venkovským měšťanem. Člověk byl odpoután od půdy, na které tak dlouho musel otročit.Víc a víc nahrazovala svobodná práce starší práci otrockou. Jen v krajích, které byly daleko od velkých obchodních cest, někdejší osobní nevolnictví ve vší své prvotní strohosti trvalo dál a s ním i starý způsob velkostatkářského hospodářství. Jinak všude jinde zmizelo tím rychleji, čím bylo více měst. Tak například ve Flandrech na počátku třináctého století se nevolnictví vyskytovalo jen zřídka. Přece jenom některé pozůstatky zůstaly.Tu a tam až do Velké revoluce byli lidé, kteří podléhali právu odúmrti, konali robotu a měli půdu zatíženou různými panskými právy. Ale tyto přežitky z minulosti měly již jen čistě finanční význam. Byly to jen prosté poplatky a i ten, kdo je platil, požíval plné osobní svobody.
Pozemkové vlastnictví bylo dříve vším, ale v této době začíná se hlásit ke slovu majetek movitý. Také se objevil nový pojem bohatství, bohatství kupecké, které nemělo význam v půdě, nýbrž v penězích nebo v kupeckém zboží, jehož hodnota se dala vyjádřit v penězích.
Díky obchodu se stříbro stalo opět nástrojem směny a měřítkem cen, a poněvadž se ve městech soustřeďoval obchod, soustřeďovaly se tam přirozeně i peníze. Jak peníze obíhaly, rostl jejich význam tím, že se množily obchody, jimž peníze sloužily. Zároveň se užívání peněz stávalo čím dál tím obecnější ; naturální dávky ustupovaly peněžním platbám. Hospodářská krize, kterou v sociálním zřízení způsobil vznik měst, přinesla statkářům nesnáze nebo dokonce zkázu. Od konce jedenáctého mnohé z nich nutila nouze si půjčovat peníze od kupců. Měšťané půjčovali šlechticům z okolí a roku 1127 výsada města Saint-Omeru mluví o tom jako o věci běžné.Ve dvanáctém století i králové užívali služby městských bankéřů. Ve Flandrech na počátku vlády Filipa Augusta je významným městem bankéřů Arras.
Změna obchodování umožnila panovníkovi udělat změnu ve správě státu. Ve dvanáctém století se objevuje bailli, úředník, odměňovaný nikoliv půdou, ale peněžitým platem. Povaha jeho úřadu se naprosto lišila od úřadu někdejších soudců, rychtářů nebo kastelánů, kteří úřad vykonávali dědičně. A tak se král pomocí placených úředníků ujímá správy svých zemí.Vztahy, které se vyvíjeli mezi panovníkem a měšťany, měly dalekosáhlé následky. Nebylo už možné nedbat měst, jimž jejich rostoucí majetek dodával většího a většího významu a která v době války byla schopna postavit do pole tisíce dobře ozbrojených mužů.
Ve Francii se záhy králové nerozpakovali užívat jejich služeb. V Anglii se v té době vliv měst projevoval odlišným způsobem. Neodporovala královské moci, nýbrž spolu se šlechtou se proti ní vzbouřila a spoluzpůsobila tak vznik parlamentní vlády, jejíž základy položila r. 1212 Magna charta libertatum.“