1.

Úvod

2.	Základní styly

2.1	Autokratický (byrokratický) styl řízení

2.1.1

Popis

2.1.2

Použití

2.2	Liberální styl řízení

2.2.1

Popis

2.2.2

Použití

2.3	Demokratický (partnerský) styl řízení

3.	Směsi stylů řízení

3.1	Autokraticko-demokratický styl řízení

3.2	Autokraticko-liberální styl řízení

“K tomu, aby bylo dosaženo stanovených cílů podniku, je nutné vytvořit jednotné podnikové řízení, které řídí kombinaci výrobních faktorů. Vrcholným úkolem podnikového řízení je stanovení konkrétních podnikových cílů, jejichž prostřednictvím má být dosažen cíl konečný, obecný.

Řízení podniku je velmi složitý proces. Je to dáno především tím, že podnik sám o sobě je velmi složitý organismus. A tak ani jeho jednotlivé články, které se zabývají různými činnostmi, nemohou fungovat bez určité koordinace, motivace a kontroly. A právě tyto tři věci, tedy motivace, koordinace a kontrola a způsob či styl jejich provádění se odvíjí od stylů řízení, uplatňovaných v konkrétních firmách.

Styly řízení používané v dané firmě vychází ze dvou aspektů. Prvním z nich jsou osobnostní kvality vedoucího pracovníka. On je totiž ten, kdo rozhoduje a proto právě na jeho dovednostech, schopnostech, temperamentu, motivaci, postojích a celkovém jeho chování závisí to, jakým směrem se styl jeho rozhodování bude ubírat.

Druhým aspektem jsou situační faktory. Do této skupiny bychom mohli zařadit prostředí, ve kterém se proces řízení odehrává, hodnotová orientace skupiny, která je řízena a také v neposlední řadě naléhavost řešení té které konkrétní situace.

Základní typy stylů řízení:
1. Autokratický (byrokratický) styl řízení
1.1. Popis
Autokratický styl řízení je maximálně centralizovaný a direktivní. Veškerá rozhodnutí ve firmě se uskutečňují z jednoho místa, tedy místa vedoucího pracovníka. Styl je stavěn na rozkazech a příkazech, které vedoucí pracovník deleguje na své podřízené. Při rozhodování se opírá a odvolává na přesné vyhlášky či směrnice a nepřipouští žádnou diskusi o svých rozhodnutích. Členové pracovní skupiny řízené autokratickým vedoucím pracovníkem mají málo svobody k vyjadřování svých názorů a podnětů, které by třeba i mohly pomoci například ke zvýšení efektivnosti výroby, produktivity práce… Vůdce skupiny má pro její členy jen velmi malé porozumění. Často se stává, že je vynucována závislost na takto autokraticky jednajícím vůdci. V takto vedené skupině panují často velmi nevyrovnané a napjaté vztahy. Vzhledem k tomu, že členové skupiny nebývají zainteresování na výsledcích své činnosti, je odváděná mnohdy nekvalitní práce, i když je nutno připustit, že takto řízená skupina dosahuje vysoké výkonnosti.

1.2. Použití
Tento styl řízení je dobré používat tehdy:
a) je-li objektivně nutná jasná organizace a musí se striktně plnit dané rozkazy (armáda, policie).
b) je-li v řídící práci nutno položit důraz na kontrolu, například při plnění bezpečnostních předpisů
c) nevyžaduje-li plnění pracovních úkolu zvláštní aktivitu pracovníků (např. jde-li o jednoduchou práci s nízkou kvalifikací)
d) je-li nutná přísná pracovní kázeň (zdravotnictví)
e) je-li potřeba podat jednorázově vysoký výkon (neočekávaná situace v podniku)

Účinnost tohoto stylu řízení závisí na osobnosti a schopnostech vedoucího pracovníka. Typický autokratický vůdce vždy dosáhne cíle, který si stanoví. Výsledek práce pod autokratickým vůdcem je kvalitní, spojí-li se kvalita jeho osobnosti s jeho schopnostmi a schopnostmi jeho podřízených."