1.	Tomáš Garrigue Masaryk

1.1.	Školní docházka

1.2.	Studium na gymnáziu

1.3.	Pobyt ve Vídni

1.4.	Působení na české univerzitě

1.5.

Díla

1.6.

Politika

2.	Pedagogika 19. století

2.1.	Friedrich Herbart

2.2.	Pozitivismus

2.2.1.

T. G. Masaryk

2.2.2.

František Krejčík

2.2.3.

František Čáda

2.2.4.

Otokar Kádner

3.	Důležité mezníky

3.1.	Říšský zákon školní

3.2.	Rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity

3.3.

Minerva

"Po jistých neshodách mezi ředitelem gymnázia a mladým Masarykem byla Tomášovi snížena známka z chování a dostal pokyn, aby odešel z gymnázia. V Brně však zůstal. Ujala se ho paní Le Monnierová, která mu byla z minula vděčná za to, že pomáhal jejímu synovi. S rodinou Le Monnierů po čase odešel do Vídně, kde se účastnil studia na Akademickém gymnasiu. Studoval jen natolik, aby dostál svým povinnostem, školu občas i vynechával a o to více se věnoval filozofii, psychologii a logice. Mimo svá školní studia se také věnoval ruštině a angličtině.
Roku 1872 Masaryk odmaturoval a zapsal se na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde získal 15. března 1876, po vykonání zkoušek, doktorský titul. Po ukončení studia na universitě ve Vídni odjel na cesty. Rok strávil na univerzitě v Lipsku, kde se v roce 1877 seznámil s Američankou Charlotte Garriguovou, s níž se v roce 1878 oženil. Při sňatku přijal jméno své manželky a od té doby se podepisoval jako Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1878 – 1882 působil jako docent na univerzitě ve Vídni.
V roce 1881 vyšel Masarykův spis zabývající se sebevraždami. Masaryk došel k závěru, že sebevražednost je moderní choroba, jejíž příčinou je, že lidé pozbyli starého náboženského přesvědčení o Bohu a posmrtném životě a zatím nezískali jiný názor, ve kterém by našli uspokojení pro svou duši. V tomto spise se také zabýval evropským náboženstvím a jeho vlivem na moderního člověka. Důsledkem této analýzy bylo, že sám opustil katolickou církev a přestoupil k církvi renomované.
Na podzim roku 1882 zahájil Tomáš Garrigue Masaryk své působení na české univerzitě v Praze. Ve svých přenáškách se věnoval filozofii a náboženství. Svým posluchačům během nich spíše ale jen naznačoval, jakým směrem se ubírala jeho cesta za poznáním.
V květnu 1884 dokončil Masaryk spis „Teorie dějin podle zásad T. H. Bucklea“, který byl kritickým rozborem spisu „O dějinách vzdělanosti v Anglii“. V roce 1886 Masaryk vyvolal tzv. boj rukopisný. Jednalo se o Rukopis královédvorský a zelenohorský. Formuloval cíle boje a všeobecná pravidla metody. Byl jakousi duší celého boje a také nesl největší hmotné následky. Rukopisný boj byl počátkem realistické literární a politické revoluce. V roce 1887 byl Masarykovými stoupenci založen čtrnáctideník Čas, který v roce 1889 převzal právě Masaryk spolu s Kaizlem a Kramářem a udělali z něho politický týdeník. Vše vyústilo v to, že 18. listopadu 1892 pronesl Masaryk řeč o myšlence rakouské a o otázce české, kde mluvil o samostatnosti českých zemí. Masaryk později vytvořil pro český národ „filosofii malého národa“, díky níž se stal vůdcem celého národa. V letech 1891 – 1893 byl poslanec říšské rady s mandátem za mladočechy.
Později sepsal následující díla „Česká otázka“ v roce 1895, „Naše nynější krise sociální“ taktéž v roce 1895, „Jan Hus“ také v roce 1895, „Karel Havlíček“ v roce 1896 a „Otázka sociální“ v roce 1898. Tyto knihy psal pro český národ. Zabýval se v nich duchem českého národa, posláním národa, ale také psal o prostředcích, jak tato poslání naplnit, aby národ uhájil svůj život v tom složitém postavení, které měl. V roce 1897 se Masaryk stal profesorem Karlovy university.
Roku 1900 stál u zrodu České strany lidové, která se stala roku 1905 Českou stranou pokrokovou. Mezi lety 1907-1914 byl opět poslancem říšské rady s mandátem za mladočechy. V roce 1916 se zúčastnil jednání v Anglii o budoucím Československu. Následovala poté jednání i v dalších zemích, v roce 1917 jednání v Rusku, v roce 1918 v USA. 18. října 1918 byla ve Washingtonu vyhlášena Československá republika. V letech 1918, 1920, 1927 a 1934 byl zvolen prezident ČSR. Jeho kariéra prezidenta byla ukončena 14. prosince 1935, kdy pro nemoc abdikoval.
Tomáš Garriguer Masaryk zemřel 14. září 1937 v Lánech. Skončil tak život jednoho z velkých pedagogů, politiků, státníků a filozofů.

PEDAGOGIKA 19. STOLETÍ

K nejvýznamnějším osobnostem pedagogiky první poloviny 19. století patřil Johann Friedrich Herbart. Ten ovlivnil hlavně rozvoj středoškolského vzdělávání. V roce 1806 vyšla jedna z Herbartových nejvýznamnějších prací „Obecná pedagogika z cíle výchovy odvozená. Na ni navázaly v letech 1816 „Učebnice psychologie“, 1825 „Psychologie jako věda založená na zkušenosti, metafyzice a matematice, 1835 „Nástin pedagogických přednášek“. Základem jeho pedagogiky je hlavně psychologie a také filozofie."