1.

Úvod

2.	Veřejná správa – pojem

2.1.	Pozitivní definice

2.2.	Negativní definice

2.3.	Charakter veřejné správy

2.4.	Členění VS z hlediska jejího smyslu

3.	Veřejná správa - subjekty

3.1.	Samospráva

3.1.1.

Územní samospráva

3.1.2.

Zájmová samospráva

3.2.	Státní správa (SS)

3.2.1.

Ústřední orgány SS

3.2.1.1.

Ministerstva

3.2.1.2.

Další orgány SS

3.2.2.

Územní orgány SS

3.2.2.1.

Jednostupňové

3.2.2.2.

Dvoustupňové

3.2.3.

Zákonná úprava SS:

4.

Závěr

“3.1. Samospráva
Samospráva je způsob řízení určitého celku, kdy daný subjekt o alespoň některých svých záležitostech rozhoduje sám autonomním způsobem, tedy „spravuje se sám“. Opakem samosprávy je výkon správy (rozhodování o určitých záležitostech) jiným, vnějším subjektem. Výhodou samosprávy je, že je blíže spravovanému subjektu než vnější a centrální řízení, a proto by měla být při zabezpečování lokálních či zájmově vymezených záležitostí efektivnější a levnější. Samospráva se řídí zákony a jinými právními předpisy a může činit vše, co jí zákony a jiné obecně závazné předpisy nezakazují. V době komunismu, až do roku 1989 byla v ČR pouze SS, samospráva neexistovala, což byl důvod nedemokratičnosti. Po roce 1990 byla obnovena samospráva obcí. Roku 2000 byly zřízeny kraje a v roce 2003 byly zrušeny okresní úřady, které vykonávaly SS.
Samospráva se člení na: - základní územní samosprávné celky = obce (cca 6 300)
- vyšší územní samosprávné celky = kraje (14)

3.1.1. Územní samospráva
Uzemní samospráva je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých záležitostech. Příkladem územní samosprávy v České republice jsou obce jako základní územní samosprávné celky a kraje jako vyšší územně samosprávné celky. Jejich právo na samosprávu je zakotveno v Ústavě a dále je podrobněji vymezeno zejména v zákoně o obcích a v zákoně o krajích. Samosprávné celky vytvářejí vlastní orgány, jejichž prostřednictvím je výkon samosprávy uskutečňován. Forma rozsáhlé samosprávy, kdy stát poskytuje určitým územím široké právo na samostatné rozhodování o vlastních záležitostech včetně legislativních kompetencí, se označuje jako autonomie. Různě široká forma autonomie bývá standardně poskytována vyšším územně správním celkům v rámci různých federací.

3.1.2. Zájmová samospráva
Právo na samostatné rozhodování o vlastních záležitostech může být svěřeno i subjektům, které spojuje určitý společný zájem. V takovém případě se jedná o zájmovou či profesní samosprávu. Příkladem v České republice mohou být Česká advokátní komora, Notářská komora České republiky, Česká lékařská komora, Česká lékárnická komora či Česká stomatologická komora. Za zájmovou samosprávou je třeba považovat i školní samosprávu, jejímž prostřednictví se na řízení školy podílejí žáci a jejich rodiče."

Kompilační práce. Cituje i tyto zdroje: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/180765-verejna-sprava a http://cs.wikipedia.org/wiki/Samospr%C3%A1va.