"Empirická verifikace
Empirická verifikace je používána především v přírodovědeckém a společenskovědním zkoumání, hlavními zastánci této verifikace byli logičtí pozitivisté. Empirická verifikace probíhá tak, že z hypotézy jsou logicky odvozovány věty, které jsou ověřovány experimentem, pozorováním nebo praxí. Jestliže se přitom ukáže, že věty jsou pravdivé, hypotéza je považována za verifikovanou. Jestliže se zjistí, že z nějaké hypotézy lze odvodit věty, které se v průběhu experimentu ukáží jako nepravdivé, hovoříme pak, na rozdíl od verifikace, o falsifikaci hypotézy, ke které se vyjadřoval především Karl Popper.
Pojem verifikace pochází od novopozitivistů. Tento filozofický směr volně vyústil z Vídeňského kroužku (jeho představiteli byli např. Moriz Schlick, Carnap, Wittgenstein, Popper). Vídeňský kroužek vznikl v roce 1929, kdy se tato skupina ohlásila manifestem Vědecký světový názor: Vídeňský kruh. Jednalo se o sdružení filozofů a vědců, kteří se, pod vlivem nových vědeckých poznatků a nespokojeni s tradiční filozofií a metodologií vědy, snaží nahlédnout podstatu světa a našeho poznání zcela novým způsobem. Kladou důraz na logickou analýzu jazyka, a proto se pro toto učení ustálil název logický positivismus nebo logický empirismus.
Logičtí pozitivisté chápou verifikaci jako kritérium smysluplnosti výroku. Výrok je pro nějakou osobu smysluplný (osoba mu rozumí) jen tehdy, jestliže zná metody, kterými daný výrok může být verifikován. Máme-li rozhodnout, jestli je nějaký výrok pravdivý nebo nepravdivý, musíme podle logických pozitivistů vědět, za jakých okolností je tento výrok pravdivý a za jakých nepravdivý. Smyslem výroku je tedy dán podmínkami jeho verifikace, což je pro pojetí logických pozitivistů zásadní. Carnap, jeden z představitelů logického empirismu říká: „Smysl věty tkví v metodě její verifikace. Věta vypovídá jenom to, co je na ní verifikovatelné. Proto věta, jestliže vůbec něco vypovídá, může vypovídat jenom nějaký empirický fakt. Něco, co by zásadně leželo mimo to, co je zkušeností poznatelné, by se nedalo ani říci, ani myslet, ani se na to ptát“. Výrok můžeme tedy verifikovat v nejjednodušším případě použitím svých smyslů. Výroky, které lze verifikovat takto bezprostředně, a které z tohoto hlediska kodifikují to, co vnímáme, nazvali logičtí empiristé protokolárními větami (Protokolsätze). Jedná se o výroky pozorovací, observační, jsou to vlastně přímé záznamy pozorování. Pozorovací výroky jsou podle logických pozitivistů jedinými výroky, které lze takto bezprostředně verifikovat. Všechny ostatní výroky mají smysl jenom potud, pokud je možno je na pozorovací výroky nějakým způsobem redukovat. Jinak řečeno - podle logických empiristů žádné jiné poznání než empirické v podstatě neexistuje, všechny ostatní věty musejí být převoditelné na empirické danosti."