1.	Základní pojmy

1.1.

Potřeby

1.1.1.

Štěstí není cíl, štěstí je cesta

1.2.	Zaměřenost osobnosti

1.3.

Motivace

1.4.	Uspokojení

2.	Struktura Potřeb

2.1.	Primární potřeby

2.2.	Sekundární potřeby

2.2.1

Potřeby poznávací

2.2.2

Potřeby sociální

2.2.3

Potřeby aktivity

2.2.4

Potřeby dosahování výkonů

2.2.5

Potřeby existenciální (smyslu života)

2.3	Jiné teorie

2.3.1

Murrayho teorie potřeb

2.3.2

Maslowova hierarchická teorie potřeb

3.	Společnost A Potřeby

3.1	Vliv na primární potřeby

3.1.1

Hlad

3.1.2

Žízeň

3.1.3

Sexualita

4.	Odpovědi na potřeby?

4.1.

Rodina

4.1.1

Základ společnosti

4.1.2

Singles

4.1.3

Děti? Díky, nechci...

4.2	Náboženství

4.2.1

Víra

4.2.2

Církev

4.3	Konečná odpověď?

5.	Člověk Vs. Zvíře

6.

Závěr

7.	Informační zdroje a použitá literatura

8.

Přílohy

8.1	Příloha č.1 Život v časových jednotkách

8.2	Příloha č.2 Štvou mě matky! Dítě není žádná zásluha!

8.3	Příloha č.3 Rozhovor

8.4	Příloha č.4 Výzkumné šetření

"1. Základní pojmy
1.1. Potřeby
Snaha zbavit se nedostatků se projevuje v našich potřebách. Definic potřeb najdeme mnoho, jejich podstata je však stejná: Potřeby jsou vnitřní požadavky lidí vyplývající z vědomí nedostatku, které se lidé snaží uspokojovat a tím odstraňovat vědomí nedostatku. Proces uspokojování potřeb nemůže být nikdy ukončen, neboť uspokojení potřeb je vždy dočasné.

Ani se na první pohled nemusí zdát, jak širokým pojmem může být tak obyčejné slovo jako je potřeba, a taky jak široké následky může vyvolat. S potřebami se člověk setkává dennodenně. Laicky řečeno, je to vlastně to první, co nás ráno obvykle napadne, a co nás provází po celý den. Třeba takový student gymnázia. Za obyčejnou větou jako „Můžu jít na záchod, prosím?“ může skrývat velké množství svých potřeb (od potřeby vylučovací, přes touhy zkrášlovací, až po nudu z nezáživnosti probírané látky, která vyvolá potřebu nějaké aktivity). Je jisté, že potřeby naprosto ovlivňují lidský život. Jen představa, kolik za život člověk stráví na toaletě a v kuchyni uspokojováním svých potřeb, může vyvolat údiv.

1.1.1. Štěstí není cíl, štěstí je cesta
Za nejobecnější potřebu můžeme označit stav rovnováhy, kdy člověku nic nechybí. Dejme tomu, že jej můžeme nazvat pocitem štěstí. Dlouhodobé a absolutní štěstí neexistuje. V každém okamžiku nám něco chybí. Chtěli bychom být ještě zdravější, ještě úspěšnější, být členy ještě přátelštějšího kolektivu, ještě spokojenější rodiny a samozřejmě bychom chtěli být ještě materiálně bohatší. Stále pociťujeme nějaké nedostatky, tedy stále máme další potřeby, stále chceme zlepšovat kvalitu našeho života neboli životní úroveň .
V ekonomii jde o zvyšování životní úrovně na základě získávání dalších statků a uspokojování potřeb. Z biologického hlediska se tento bod rovnováhy nazývá homeostázou, rovnováhou organismu, kterou se tělo snaží celý život udržovat.
V praxi si to můžeme představit na modelu potřeby jídla, tedy hladu. Při nedostatku energie poklesne hladina glukózy v krvi, homeostáza není v rovnováze, a to v člověku vyvolá alimentární chování. Jenomže díky tomu, že žije v moderní společnosti, naučil se, kde jídlo sežene, vypadá alimentární chování tak, že si zajde do blízkého obchodu a bude „poptávat“ něco k snědku.
Mysl člověka spěje také k určité vnitřní psychické rovnováze. Tento proces je však vysoce složitý a individuální. Závisí na prožitých situacích a na osobnosti tohoto člověka.
Lidské potřeby jsou bezbřehé a proces jejich uspokojování nekonečný. Nebude nám stačit najíst se jenom jednou, jelikož stále využíváme přijímanou energii a narušujeme rovnováhu, a stejně tak nám nebude stačit promluvit jen jednou za život s osobou, kterou máme rádi a kterou ke spokojenému životu potřebujeme.

Sama o sobě je potřeba jen slovem, jedním z malých článků, propojujících se dohromady do celku, který řídí lidské chování, zaměřuje jej na určitou činnost, dotváří osobnost apod."