"Tento film byl natočen podle skutečných událostí, které se staly v letech 1938 - 1942. Příběh vypráví David Silberstein, který byl jako dítě židovského původu zachráněn před hrůzami války. Nicolas Winton, mladý Američan, který cítil zodpovědnost za dění v Evropě, zachránil celkem 669 židovských dětí. Znovu se s některými z nich setkal po padesáti letech v roce 1988, když mu bylo 90 let.
David Silberstein žil se svou rodinou v Praze ve vile, kterou právě odkoupil jeho otec za směšnou cenu od pronajímatele, který se stěhoval do Ameriky. Početná rodina Silbersteinů se skládala z těchto členů: maminka (Libuše Šafránková), otec – lékař (Josef Abrhám), strýc Leo - duchovní, teta Angelika, sestra Hedvika, strýc Sam (Jiří Bartoška) – známý houslový virtuóz, strýc Max (Ondřej Vetchý), strýc Marcel (Jiří Lábus) - rodinný vynálezce, dědeček a babička. David v tomto filmu popisuje své dětství v Čechách a vztahy s příbuznými.
Jeho starší sestra Hedvika stále chodila do kina. Nedívala se však na filmy, ale na promítače Roberta. Byl to student medicíny, který si v kině přivydělával. Každý měsíc se rodina scházela a na jednom takovém setkání Sam oznámil, že se bude ženit s nežidovskou dívkou mladší asi o 15 let. Podařilo se mu získat souhlas otce i bratrů, ale ze svatby nakonec stejně sešlo. Otec jeho snoubenky jí svatbu zakázal, protože se obával, že Hitler obsadí Čechy a začne zatýkání židů. Silbersteinovi však slavili jinou svatbu. Hedvika se vdávala za Roberta, protože s ním byla těhotná. Chtěli spolu odjet do své staré vlasti Palestiny, ale rodiče jim to jednoznačně zakázali. Na oslavě došlo k malému představení, když David se Sošou (nejlepší kamarádkou) zazpívaly nacistickou píseň, kterou je naučil zahradník Helmut Spitzer (Marián Labuda), ke kterému docházeli na doučování Němčiny. Tím byli samozřejmě všichni překvapeni. Po té co Němci obsadili Sudety přijel do Prahy za svou rodinou Max, který utekl před Němci. Němci začali omezovat židy a to především v zaměstnání. Davidův tatínek nesměl ošetřovat pacienty zdravotních pojišťoven a tím se radikálně snížil příjem rodiny. Také docházelo k sepisování židovského majetku, aby se zabránilo jeho případnému prodeji nebo převodu. Sam představil rodičům Davida Nicolase Wintona, kterého potkal ve vlaku z Británie a v Praze hrál na jeho dobročinném koncertu. Pan Winton odvážel ohrožené židovské děti do Velké Británie a Němci mu to zatím nezakázali. Nabízel, že zajistí odjezd i pro Davida, ale pan Silberstein to odmítl se slovy, že se není čeho bát a že rodina zůstane pohromadě. Robert s Hedvikou se opět snažili přesvědčit rodinu o včasném odjezdu ze země, ale jejich pokusy selhaly"