"Úvod:

Téma neonacismus jsem si vybral jako navazující část mé další práce, u seminární práce jsem se o neonacismu kratičce zmínil v duch gest – v Německu je přísně zakázáno gesto či posunek s třemi zvednutými prsty do tvaru W, kteří používají mladí neonacisté.

Historie:
Antisemitismus je jedním z nejstarších pocitů a projevů nenávisti. Je zmíněn již v Bibli – („v knize Ester mluví Haman o jakémsi roztroušeném a rozptýleném lidu“). Představuje jednu z forem náboženské, národnostní a rasové nesnášenlivosti, projevující se v nepřátelském vztahu k Židům; v průběhu dějin se prezentovala v různých odstínech: od opovržení přes diskriminaci až po pogromy, genocidu a holocaust. Samotný termín „antisemitismus“ je dosti problematický. Byl poprvé použit Wilhelmem Marrem v roce 1879 a měl nahradit existující termín Judenhass, který se pojil s křesťanským antisemitismem.
Z historického hlediska nacházíme dosti patrné rozdíly mezi různými obdobími: křesťanský antisemitismus byl v jádru rodinnou rozepří uvnitř židovského světa, mezi tradičním židovským chápáním sebe sama a novou, revoluční interpretací, která z některých zásadních prvků judaismu měla učinit základ náboženského světonázoru přijatelného pro nežidovské národy přes postavu Ježíše Krista z Nazaretu.
Židé vyvinuli civilizaci s jedinečnými charakteristickými znaky, z nichž mnohé byly v příkrém protikladu k přijatým hodnotám starověkého světa; zde je možné uvést několik příkladů: z původně polyteistického základu vyvinuli přísně monoteistickou víru, která přešla z uctívání kmenového božstva k univerzální božské postavě, což znamenalo, že všichni lidé jsou si v zásadě rovni. „oko za oko, zub za zub“ znamená také poprvé rovnost před zákonem. Historie jde ještě podstatně hlouběji, ale vzhledem k tomu, že jsem limitován u této práce počtem stránek, vezmu to velice stručně a se zaměřením na Německo.
V novověku pronikající tržní hospodářství, osvícenství a liberalismus poznenáhlu vytvářely nová „pravidla hry“. Zanikly korporativní pořádky, právní nerovnost a ekonomická omezení, a rovněž slábly a byly odpolitizovány tradiční náboženské vazby. Také moment etnický byl národním ideologům těžko překonatelnou překážkou- Židé byli cizím kmenem. Nešlo jen o jazyk a konvence- ohlašující se rasismus mířil právě proti Židům kulturně a jazykově asimilovaným, emancipovaným a nahrazoval postupně mizející hradby středověkého ghetta novou zdí. Objevil se zvláštní druh šovinistického a později rasového antisemitismu, který převzal většinu mýtů křesťanského typu. Rasisticko - šovinistický antisemitismus vycházel z pomluvy, že Židé jsou krvelační, že používají křesťanskou krev pro přípravu nekvašeného chleba na svátky pesah. Obvinění tohoto druhu bylo poprvé vzneseno v Anglii a poté se stalo součástí inventáře zuřivého antisemitismu ,a to i přes papežská prohlášení, že tato obvinění jsou nepodložená. Stejnou pomluvu převzal rasistický antisemitismus a byla náležitě využívána i nacisty.
V průběhu jara a léta 1945 se Židé, kteří přežili hrůzy holocaustu nebo bojovali v řadách zahraničních vojáků či odešli do emigrace, začali vracet domů. Brzy se však setkávali s projevy antisemitismu: šlo např. o navrácení věcí, které Židé před svým odchodem dávali do úschovy svým sousedům a známým, kteří si na věci již tak zvykli, že je neradi vraceli. Můžeme tak hovořit o antisemitismu „špatného svědomí a chamtivosti“. K němu brzy přistoupil i antisemitismus sociálně ekonomický, spojený s otázkou restitucí židovského majetku. Konfiskace se totiž vztahovala i na ten židovský majetek, jehož majitel se za 1. republiky hlásil k německé obcovací řeči. S otázkami znárodňování, restitucí a konfiskací úzce souvisela i otázka židovské národnosti. Po válce byli Židé mnohdy ve společnosti(zvláště pak české) pociťováni jako exponenti němectví, takže řada z nich byla spolu s Němci dokonce odsunuta. Dalo by se předpokládat, že po vítězství nad nacismem a po hrůzách holocaustu dojde k potlačení antisemitismu, že v druhé polovině dvacátého století pro tento temný, iracionální a škodlivý směr nebude místa."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ