1.	Dělení Polska

2.	Průmyslová revoluce v Anglii a její důsledky

3.	Napoleon Bonaparte na cestě k moci

4.	Evropa za napoleonských válek

5.	Vídeňský kongres a nové rozdělení Evropy

6.	Evropa po Vídeňském kongresu

7.	Vlna revolučních a národně osvobozeneckých hnutí

7.1.

Itálie

7.2.

Francie

7.3.

Německo

7.4.

Polsko

7.5.

Španělsko

7.6.	Latinská Amerika

7.7.

Balkán

7.8.	Velká Británie

7.9.

Irsko

8.	Rakouské a české země na přelomu století a v době předbřeznové

9.	České a slovenské národní obrození

9.1.	1. Etapa – obranná

9.2.	2. Etapa – ofenzivní

9.3.

3. Etapa

"Napoleon Bonaparte na cestě k moci
(1799 – 1804)
- Napoleon Bonaparte (1769 – 1821) – energický, rozhodný, pracovitý, bystrý, odvážný; původem Korsičan; francouzské vzdělání; první žena Josefína nemohla mít děti = rozvod, druhá žena habsburská Marie Louisa, dcera Františka I. (syn Napoleon II. Orlík); zvítězil v 77 bitvách, jen 4 krát poražen; původně běžným dělostřelcem Bastily, na straně revoluce, pak úspěch – osvobodil Toulon od Angličanů (za to ve 24 letech generálem), po pádu jakobínů dočasně vězněn, potlačil monarchistickou vzpouru v Paříži; po uzavření míru s Pruskem táhl do Itálie proti Rakousku – zde vítán jako osvoboditel od vlády cizích dynastií; Rakousko donuceno uznat výboje včetně anexe Belgie = mír = ztráta Belgie a Lombardie; v „sesterskou“ republiku přeměněno Švýcarsko (Helvetská republika) a Nizozemí (Batavská republika)
- poslední a největší konkurent – Velká Británie; výprava do Egypta s cílem přerušit spojení Anglie s Indií (nález Rossetské desky); úspěšné tajné vylodění; francouzská expediční flotila zcela zničena, znemožněna cesta francouzské armády zpět na moře = Napoleonův pokus probít se na východ po souši do Sýrie, rychlý návrat do Francie
- rozhodující moc v rukou 1. konzula (Napoleon), ostatní jen právo poradního hlasu ústavou z roku 1802 a na základě lidového plebiscitu Napoleon prohlášen doživotním konzulem a v květnu 1804 jmenován dědičným císařem (korunován 2. 12.) – Napoleon I. Bonaparte = naprostá osobní diktatura (konec republiky)
- Napoleonův režim: položeny základy francouzským státním, soudním a finančním institucím; nepřátelé císaře na straně roajalistů a republikánů, Napoleon předstíral pokračování revolučních reforem; místo výborů jmenováni úředníci odpovědní státu (centralizace), povolen návrat emigrantů, ale nenavrácena privilegia; nová privilegia poskytována za zásluhy o stát a ve válce
- vydán Code civit (1804) – potvrzeno zrušení feudálních práv a povinností, rovnost občana před zákonem, základní lidské svobody (osobní, náboženské, pracovní, majetkové), zájmy státu povýšeny nad zájmy občana; v zákoníku počítáno s hierarchickým uspořádáním společnosti; práva žen a dětí odstraněna, nepovoleno právo na shromažďování
- konkordát s papežem – papež se vzdal nároků na revolucí zkonfiskovanou půdu, souhlas se státním vlivem na církev, za náboženství většiny Francouzů prohlášeno katolictví
- účinná tajná politická policie, cenzura tisku a mluveného slova, přísný postih protistátních zločinů
- zásahy do ekonomiky – zřízena francouzská banka, zaveden zlatem krytý frank; dobře fungující berní systém; soukromé podnikání, možnost vývozu; stavba cest, kanálů, úprava přístavů; zásobování chudých levnými potravinami = Napoleonova popularita
- zavedena moderní školská soustava
- vybudována Velká armáda

Evropa za napoleonských válek
(1799 – 1815)
- cíl – obrana revoluční Francie, šíření revolučních myšlenek, získávání spojenců, vyřazení Anglie ze světového velmocenského soupeření, hegemonie Francie v Evropě
- 2. koalice (1799 – 1801): proti Francii Anglie, Rusko, Rakousko, Turecko, neapolské Burgundsko, sardinský král; ruská vojska vedena maršálem Suvorovem; počáteční úspěchy rusko-rakouského vedení, pak Suvorov odvolán zpět do Ruska; po přejití Alp vtrhl Napoleon do severní Itálie – Rakousko poraženo - uzavřen mír; dočasným mírem přerušeno nepřátelství s Anglií
- 3. koalice (srpen – prosinec 1805): proti Francii Británie, Rusko, Rakousko, Švédsko (Sasko a Prusko až od r. 1806); ústup ruských vojsk vedených Kutuzovem; po porážce rakouského vojska u Ulmu vstup do Vídně bez boje; říjen 1805 zničena francouzsko-španělská flotila u mysu Trafalgar anglickým loďstvem admirála Nelsona = námořní převaha Britů; prosinec 1805 „bitva tří císařů“ u Slavkova na jižní Moravě (nedaleko Brna) – střetnutí Napoleona, císaře Františka II. a cara Alexandra I. – Napoleonovo vítězství; v slavkovském zámku uzavřeno příměří později potvrzené v Bratislavě – augšpurský mír = Rakousko se vzdalo italských a balkánských držav (Benátsko, Istrie, Dalmácie) a části Tyrolska"

Práce je psaná formou odrážek. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.