"Tato klasika je dnes jistě stejně poutavá, jako v době svého vzniku. Několik pasáží mne až donutilo k hlubšímu zamyšlení. Přemýšlela jsem o sporu mezi Tybaltem a Merkuciem – vždyť oba měli svůj podíl viny a oba dostali svůj krutý trest. Kladla jsem si otázky, jak by nešťastná láska Romea a Julie dopadla, nebýt otce Vavřince? Milovali by se oba mladí lidé tajně, nebo by se donutili na sebe zapomenout? Či jak by se Julie zachovala, kdyby neměla naději na Romeův návrat z Mantovy? Zůstala by s Paridem? Jak dlouho by pak ještě pokračovala nenávist Monteků a Kapuletů, usmířených právě tragickou smrtí jejich dětí?
Příběh lásky Romea a Julie je věčný nejspíše právě proto, že lidé o něm stále přemýšlí. Některé hry zhlédneme a zapomeneme, ale jiné nám nedají spát, protože se ztotožníme s postavami, prožíváme s nimi jejich smutek i veselí, lásku i žal. Prostá tragédie o Romeovi a Julii patří – alespoň pro většinu z nás - k těm nezapomenutelným."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ