„Ekonomické problémy
Jednoznačný ekonomický problém nejchudších zemí světa je nedostatek kapitálu. Půjčky nebo dotace, které tyto země získávají od vyspělých zemí světa nebo od mezinárodních organizací často nepokryjí ani základní potřeby státu. Splácení těchto dluhů tyto země zatěžuje natolik, že veškerý kapitál těchto zemí jde převážně na placení pouhého úroku z dluhu.
Rozvojové země nemají fungující ekonomiky. Zahraniční obchod je často také zcela neaktivní. Ty země, které mají nějaké nerostné zdroje je vyvážejí pouze v nezpracovaném, surovém stavu s minimálním výnosem a bez využití levné pracovní síly své země.
Existuje také názor, že vzhledem k nedostatku vzdělání, velké negramotnosti obyvatel a nefungujícímu právnímu systému není téměř možné vytvořit fungující ekonomiku bez pomoci vyspělých států. Finanční pomoc často nebývá efektivně využita a často bývá utopena do investic, které nevedou k dlouhodobému zlepšení situace. Chybí zde znalost ekonomické ho fungování státu často také dochází k zneužití pomoci na válečné účely či její zpronevěření a rozdělení mezi vládnoucí aparát.
Vytváření nových pracovních míst je úzce spojeno s vysokou urbanizací. Malá města téměř zanikají a úroveň života na venkově je srovnatelná s úrovní života před několika staletími. Na venkově lidé přežívají pomocí samozásobitelského zemědělského systému založeného na tradičním způsobu života.
Ve městech dochází k nekontrolovatelnému přívalu obyvatel a tím znehodnocení pracovní síly. Ve městech vznikají slumy (okrajové oblasti kde se lidé shromaždují a žijí doslova jak se dá. Je zde vysoká koncentrace nemocí a kriminality, vysoká úmrtnost). Nadnárodní korporace, které zakládají své výrobní zdroje v těchto zemích často místní pracovní sílu silně podhodnocují a zaměstnávají děti, kterým platí ještě méně než dospělým pracovníkům.
Ženy v Africe jsou v převážné většině nezaměstnané a nová místa se pro ně téměř nevytváří. Na rozdíl od Afriky v Tichomořských a Asijských státech tvoří ženy převážnou většinu zaměstnanců v místních továrnách. V rozvojových státech neexistuje sociální systém, pracovní právo ve většině zemí také neexistuje a když ano tak nikdo nedohlíží na jeho dodržování.

Ekologické problémy
V mnoha státech rozvojového světa se nějakým způsobem neochraňuje životní prostředí vzhledem k tomu, že nejsou v těchto zemích finanční prostředky. Vzhledem k geografické poloze některých těchto zemí jsou tyto země často ohrožovány přírodními katastrofami jako jsou záplavy, hurikány, zemětřesení, což již takto velmi zadlužené státy zcela ochromuje. Mnoho států je také v pouští oblasti to se týká především států saharské a subsaharské Afriky. Pro tuto oblast je také příznačné, že se zde v posledních desetiletích velmi změnily fyzicko-geografické podmínky a to zejména co se týče podnebí. Oblast saharské a subsaharské Afriky jako jedna z mála na světě, trpí v posledních 30-40 letech dlouhými periodami sucha, které se zde tak často jako v druhé polovině 20. stol. nikdy nevyskytovaly. V důsledku změny klimatu dochází k rychlému rozšiřování největší pouště na Zemi – Sahary. Mnoho ekologických problémů různých časových a prostorových dimenzí je způsobeno lidskou aktivitou doprovázenou změnami přírodního, a tedy i životního prostředí. Pro oblast Sahelu je největším fyzicko-geografickým problémem rozšiřování pouští /desertifikace/. Následkem toho je prudký úbytek biologické produktivity a kvality půdy, což vede k vytváření krajiny podobné poušti. Rozšiřování Sahary dále napomáhají neustále se zvyšující stavy skotu, které nejenže vypásají vegetaci, ale svými kopyty narušují půdu a při období dešťů dochází k rozsáhlé erozi. Díky těmto faktorům je již tak velmi omezená produkce dále eliminována a dále dochází k poklesu potravin na obyvatele.
Do ekologických problémů jsem také zahrnula vysokou nemocnost obyvatel rozvojových zemí. Vzhledem k naprostému nedostatku léků a nedostupnosti lékařské péče, dlouhodobé podvýživě a v lepším případě jednotvárné stravě bez vyšší nutriční hodnoty jsou jedním z hlavních příčin úmrtí v těchto oblastech běžná virová či bakteriální onemocnění, která v západním světě už neznamenají žádnou hrozbu.
Vysoká a nekontrolovaná porodnost přináší další faktory, které znamenají zhoršující podmínky pro obyvatelstvo chudých oblastí naší planety.
Např. Sahel patří mezi oblasti s nejvyšší porodností nejen v Africe, ale i v celém světě. Nejvyšší porodnost je v Nigeru a Mali, kde přesahuje hodnotu 5%.
Úmrtnost je jedna z nejvyšších v Africe, ale i ve světě. nejvyšší je v Nigeru 1,9%,Čadu, Etiopii a Somálsku po 1,8%.“