1.	Biografie Jeana Jacquese Rousseaua

2.	Dílo Jeana Jacquese Roussea

2.1.	Emil čili O výchově

"V čem byl román Emil čili O výchově tak výjimečný?
Kniha je vlastně koncentrovanou esencí úvah a názorů na výchovu. Emil a jeho vychovatel nejsou živoucí lidé, ale abstrakta, nositelé Rousseauových myšlenek. Proto již v době vydání Rousseau předesílal, aby lidé nebrali tuto knihu jako návod na výchovu, ale jen jako inspiraci.
Kniha je rozdělena na čtyři části podle Emilova věku. Nebudu zde knihu podrobně popisovat, protože autorovo myšlenky jsou přednější než struktura jeho díla.
Ve své úvaze se chci zaměřit především na myšlenky, které mě zaujaly nejvíce, či myšlenky, které ve své době musely budit odpor mocných.
Především je zajímavý názor, že dítě má být do dvanácti let ponecháno samo sobě, či tzv. negativní výchově. Matka má kojit! V době kojných zajisté převratný názor, a doba potvrdila, že i správný. I po Rousseauovi byly doby, kdy kojení bylo potlačováno... . Otec má vychovávat. Necítí-li se otec na tento úkol má najít dítěti vychovatele. Zde je patrné, že ač kritik šlechty a měšťanstva, vůbec nepočítal s poddaným lidem, který neměl pomalu ani na jídlo natož na vychovatele.
Na osobu vychovatele kladl Rousseau veliké nároky. Zaujal mě jeden, a to, že má být vychovatel co nejblíže věku dítěte. Neumím si představit jak by tento nárok fungoval v praxi.
Nic nelze namítat proti tomu, že dítě má mít přirozenou volnost pohybu, má se cvičit v manuálních činnostech, nemá být přetěžováno v žádné oblasti. V době měšťanských konvencí, kdy děti působily jako cvičené opičky pro obveselení návštěv a děti aristokratů byly vychovávány pro řady obřadů a společenských rituálů byl Rousseauův názor něco jako svěží vítr změny. V dnešní době bychom se samozřejmě neztotožnili s tak extrémně pojatým názorem negativní výchovy, ale Rousseau žil a tvořil ve své době, kdy život společnosti byl naprosto odlišný od naší.
Další výraznou myšlenkou v Emilovi je, že z dítěte se má vychovat především dobrý člověk – potom už je jedno jakou práci bude vykonávat. Otázkou je, pokud Rousseau začne dítě vychovávat k mravnosti až po patnáctém roce života, zda bude úspěšný.
Rousseau byl dítětem své doby, citlivý člověk, který vnímal problémy společnosti, ve které žil. Jeho dílo, samozřejmě i Emil je pozoruhodné, i když v mnohém již překonané. Ve své době jistě jedinečné. Chápu touhu člověka, který nepoznal matku, a vlastně ani otce, jehož dětství připomínal boj o přežití, že touží po světě, kde dítě žije v kruhu rodiny, hraje si a je šťastné, kdy jeho život připomíná pohádku a starosti běžného světa se ho začínají dotýkat až na pokraji dospělosti."

Práce obsahuje fotografii. Jedná se o seminární práci oboru pedagogika na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.