1.	Nezaměstnanost

2.	Teoretické představení tématu

2.1.	Význam práce pro člověka

2.2.	Ztráta práce a její dopady

2.3.	Prožívání ztráty práce

2.4.	Překonání a zvládnutí ztráty práce

3.	Praktické zpracování tématu

3.1.

Hypotéza

3.2.

Metodika

3.3.	Vzorek respondentů

3.3.1.

Skupina 1 - ženy 15 - 25 let

3.3.2.

Skupina 2 - muži 15 - 25 let

3.3.3.

Skupina 3 - ženy 45 - 60 let

3.3.4.

Skupina 4 - muži 45 - 60 let

4.	Vyhodnocení

4.1.	Psychologická část (s tabulkou pro vyhodnocení)

4.1.1.

Jednotlivé skupiny (slovní a grafické vyhodnocení jednotlivých skupin)

4.1.2.

Starší versus mladší (slovní a grafické srovnání a hodnocení)

4.1.3.

Ženy versus muži (slovní a grafické srovnání a vyhodnocení)

4.1.4.

Celkové zhodnocení (slovní a grafické - tabulka a graf - srovnání a vyhodnocení)

4.2.	Sociologická část

4.2.1.

Vyhodnocení sociologické části

5.	Reflexe týmové práce

"2.3 Prožívání ztráty práce
Vidíme tedy, že ztráta práce může znamenat obrovský zásah do života jedince i společnosti, a to z různých hledisek. Je však důležité zmínit, že co se týče prožívání ztráty práce u jednotlivců, můžeme nalézt jisté rozdílné znaky pro různé skupiny. Obecně se dá říci, že jinak vnímají ztrátu práce muži a jinak ženy. Ženy většinou na zprávu o výpovědi reagují spíše psychickým šokem, kdežto muži zaujímají „obranný postoj“ (Buchtová 2002, str.85). Muži jsou více rozzlobení a snaží se nalézt vysvětlení své výpovědi. Často ovšem posléze i oni upadají do pocitu méněcennosti a studu z důvodu jejich neschopnosti obhájit svůj názor. Mužům navíc ještě i v dnešní době připadá společenský status „živitel rodiny“, a ztráta práce pro ně tedy může znamenat obrovský zásah do sebedůvěry a tudíž do psychiky. Ženy se naopak po ztrátě práce mohou více realizovat v rodině a mohou tak aktivní činností v domácnosti zmírnit negativní dopady ztráty zaměstnání.
Rozdílné reakce na ztrátu práce nalezneme také u mladších lidí. Lidé do 30 roků často vnímají ztrátu zaměstnání jako výzvu pro nové pracovní uplatnění. Především v dnešní době, kdy mají obrovské možnosti (práce v cizině apod.). Převládá u nich aktivní postoj k hledání nové práce, kdy jsou ochotní se třeba i na nějakou odloučit od rodiny nebo začít soukromně podnikat.
Důležité je však vzít v úvahu „rizikovost“ jednotlivých skupin. Právě mladí do 30 let a ženy tvoří spolu s lidmi ve věku 41 – 50 let, lidmi bez kvalifikace, zdravotně postiženými a romským etnikem tzv. rizikové skupiny. Je sice pravda, že mladí spíše reagují na ztrátu práce „pozitivně“, ale pakliže vezmeme v úvahu absolventy škol, nemusí být situace už tak jasná. Ti jsou totiž v konkurenci s ostatními uchazeči, nemajíc řádné praktické zkušenosti, značně znevýhodněni. Navíc pokud si mladí lidé, především absolventi středních škol, ve správném čase neosvojí pracovní návyky, nebudou schopni pracovat ani později (Buchtová 2002, str.110). U absolventů vysokých škol má potom nezařazení do pracovního procesu hlavně ekonomické důsledky, protože mnoho z nich by rádo zakládalo rodiny apod.
Na druhou stranu starší lidé prožívají ztrátu zaměstnání nejhůře právě z důvodu, že byli celý život zvyklý nějakému režimu a najednou ho mnoha letech ztrácí. Navíc je tam velký tlak na získání nového pracovního místa, což vzhledem k jejich věku je nadmíru obtížné. Zaměstnavatelé dají přednost mladšímu před starším, což pochopitelně naruší sebevědomí a lidé se potom uzavírají do sebe, přestávají se stýkat s přáteli a celkově se cítí zbyteční a méněcenní.
Ženy se hodnotí jako riziková skupina především pokud mají malé děti. Ty bývají často nemocné a tudíž ženy jako matky mají v práci časté absence. To potenciální zaměstnavatelé samozřejmě vědí a při výběru nového pracovníka upřednostní tedy raději muže, který není tolik zatížen rodinnými povinnostmi. Navíc pokud je mladá matka s dětmi rozvedená, což je v dnešní době až příliš běžné, jsou veškeré povinnosti na ní. Psychický tlak při ztrátě zaměstnání je tudíž enormní."

Práce obsahuje tabulky a graf.