"1. Václav Kliment Klicpera
- hluboké zahledění do minulosti dominuje próze
- 1792-1859
- krejčí/řezník/doktor – studia nedokončil
- začal studovat filosofii – kroužek vlastenců kolem Hanky (kolem roku 1812)
- Jan Kollár se také učil řezníkem
- bylo to u romantiků překvapivé
- tíhne k divadlu
- většina života v HK (zde i profesor gymnázia a zakladatel ochotnického divadla)
- hasil požár, manželka mu porodila 10 dětí, zemřela
- 2 děti s druhou ženou
- většina děl už ze studií v Praze
- v HK dramatická tvorba uhasíná
- Tyl, Erben, Langer – jeho žáci
- stěhuje se do Prahy, vyučuje Hálka, Nerudu, Fryče na gymnáziu (připravili ho o místo, když začali vydávat časopis v češtině a neoznámili to policii)
- zbytek života na Karlově náměstí
- nezajímavý život
- váha díla podle něj spočívá ve velkém dramatu (Blaník – 1812, Božena, Soběslav selský kníže – témata z českých dějin, dnes téměř zapomenuté, neinscenované)
- veselohry zesměšňují lidské vlastnosti, groteskní prvky – dodnes se hrají (Ptáčník, Veselohra na mostě, Divotvorný klobouk, Zlý jelen)
- letos má vyjít soubor jeho veseloher (Přemysl Roth)
- některá dramata jsou nezáživná, neprovozovatelná
- je to promarněná příležitost nevydat i jeho tragédie
- drama, próza, romantické povídky (Věnceslava, Sv. Ivan, Točník), romány – to je typický autorský postup

2. Točník (1828)
- později než Záře nad pohanstvem, novela, která následuje
- 1824 píše Jan z Hvězdy soubor drobných próz Konvalinky, 1825 Tomsa povídky se stejným tématem – adjektivum romantický má u obou stejnou reklamní funkci
- romantičnost je u nich jen ve výběru prostředí, větší drastičnosti, náročnosti syžetu
- povídky pomáhají dotvořit příběh českých dějin (v historické próze je repetice – vrací se k pohanství, poté se zabývá středověkem, dále husitstvím a až ve 40. letech dobou humanistickou a rudolfinskou, až v 50. letech se píše o 17./18. století, až Arbes to dotáhne do své současnosti)
- zdá se, že próza si musí zopakovat celou historii
- historická próza v 19. století je nezajímavá, téměř nikdo se jí nezabývá
- teoreticky i prakticky stojí mimo zájem odborníků, u čtenářů je to o něco málo lepší
- mnoho prací dnes vzniká o fantasy a pohádkách (v českých zemích existoval vědecký časopis zajímající se dětskou literaturu, Zlatý máj, to je rarita, vycházel desítky let, jinde ve světě není)
- Klicpera chce dotvořit obraz českých literárních dějin
- považováno za první českou romantickou prózu
- celou povídku stylizuje už v úvodu/předmluvě
- říká, že máme mnoho zajímavých panovníků, ale nemůžeme psát jen o nich, odsouvá je proto do pozadí
- Oldřich Králík psal o jeho hrách (podle něj byly statické)
- v prozaickém textu chce zobrazit duševní rozpolcenost svých hrdinů"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ