"Temná láska je jedna z novějších knih současné české spisovatelky Alexandry Berkové - vyšla v brněnském nakladatelství Petrov v roce 2000. Alexandra Berková působí v současné době jako pedagožka na Vyšší odborné škole a Literární akademii v Praze.
„Tato novela šetří váš čas:Žádné zbytečné vysvětlování, situace po situaci jdeme in medias res, jako v životě, kdy nekončíme pointou a potleskem: kdy nečekaně potkáváme tytéž lidi a přitom jsme vždy znovu něčím překvapeni; i když se na konci ukáže, že tělo nám mezitím zestárlo. (...) Pak se dá přečíst i tahle knížka o jednom životním pachtění...“
Temná láska je zvláštní novela vyprávěná v ich-formě, plná metaforických obrazů, vnitřních monologů, proudu nevědomí a symbolických reflexí. Sestává ze tří částí: V boudě, Zápas s andělem a Konec.
První část novely je komponovaná jako rozhovor pacientky s lékařkou. Představuje ženu jako tvora zmítajícího se v okovech. Žije chycená v síti, mučená, zneužívaná jako zvíře svým pánem, kterým je její manžel. Nenávidí ho, ale zároveň miluje, stejně jako on jí ubližuje, protože tak dává najevo svou lásku. „Tak fajn - máš mě tu na zemi, svázanou, na špinavejch prknech a brečim...seš rád? tos chtěl? Mluvila jsem na něj, prosila, brečela, zoufale, úlisně, zle - a on mlčel, nehybně mlčel - bez výrazu, nehnutě, mlčky mlčel - v tom je obludná síla, paní doktorko, nereagovat. Neudělat nic. Strašlivá moc...“
Pocit hnusu a nelásky ji pronásledoval už od dětství, nenávist pociťovala ze strany matky i otce. „Vrah má svou oběť taky svým způsobem rád. Proč mě neměl rád normálně, jak se dělá: pocem, dej mi pusu, tobě to sluší, seš príma holka - a tak... /Protože to neuměl./A máma?/Protože to neuměla./A manžel?/Protože to neumí./A co hergot dělám mezi všema těma amatérama...?/Totéž co oni...“
Symbolicky sledujeme ponížení a omezení práv žen v manželství - žena je podobně jako květina roubována, přesazována, rvána z kořenů, zaštipována a nakonec zbavena hlavy - jde snad o strach mužů z inteligence ženy?
Manžel se neustále pohybuje ve své „síni tradic“. Stačí mu k životu jeho „hračky“, jídlo a spánek. Na četné dotazy lékařky, proč od něj neodešla, odpovídá, že neví, co by si bez ní počal..."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ