"Božena Němcová
Babička

Hlavní postavy: Babička, matka paní Proškové a babička jejích dětí Děti Jan, Vilém a Barunka Kněžna a její schovanka Hortensie
Charakteristika doby a prostředí: děj se odehrává v Babiččině údolí ve třicátých letech minulého století.
Babička žila sama v podhorské vesnici v Čechách. Měla dvě dcery a jednoho syna. Jednou ji přišel list od její nejstarší dcery z Vídně. Stálo v něm, že její manžel nastoupil do služeb kněžny, která vždy přijíždí na léto do Čech. Proto požádali babičku, aby s nimi bydlela ve stavení, které koupili. Dcera jí též v dopise vysvětlila, že se do Čech stěhuje navždy a přes zimu bude bez manžela, který bude doprovázet kněžnu. Babička váhala, jestli má přijet, ale nakonec se rozhodla pro stěhování.
Jakmile babička přišla, byla vřele uvítána. Každému z rodiny něco přinesla. Postupně se zabydlila v jedné světnici u pece a začala se starat o domácnost. Pekla chleba, krmila slepice a dva psy Sultána a Tyrla. Všechna zvířata jí měla ráda a ona měla ráda je. I děti ji měly rády a stále byly okolo ní. Nejraději poslouchaly její vyprávění. Babička také zavedla v domě jiný pořádek, než na který děti byly zvyklé. V neděli ráno chodili do kostela a odpoledne pobývali u sousedů ve mlýně, kde děti vždy dostaly nějaký pamlsek. Babička se postupně spřátelila s lidmi z okolí tak, že jí měli všichni rádi.
Jednou na odpolední procházce šla babička sbírat s dětmi do lesa byliny a lesní plody. Pod lesem tekl potok, přes který vedla lávka. Za lávkou se zvedal prudký kopec. Děti ho snadno zdolaly, stačily přitom nasbírat borůvky a babička se stále škrábala do kopce. Na kopečku stál altánek, kde panstvo jedlo po lovu. Babička s dětmi si v altánku odpočinuly. Za chvíli uslyšeli někoho mluvit. Přijela kněžna se svou schovankou Hortensií. Kněžna si popovídala s babičkou a pozvala jí i s dětmi do zámku.
Děti se nadšeně vrátily domů a pověděly rodičům, že jsou s babičkou pozváni do zámku. Jejich otec pracoval u kněžny, a tak je doprovodil k zámku. V zámku je přivítala kněžna s Hortensií. Kněžna si popovídala s babičkou, pohostila jí i děti. Děti si zatím hrály s Hortensií se kterou se spřátelily. Babičce připadal zámek moc přepychový. Byla velmi skromná.
Jednou se děti s babičkou na pozvání myslivce vypravily do myslivny. Tam poznaly mnoho lesní zvěře a taktéž myslivcovi děti. Myslivec jim vyprávěl o bláznivé Viktorce, která zpívá nad splavem a bydlí v jeskyni. Babiččiny děti se rychle spřátelily se dvěma myslivcovými syny. Jan si od této doby přál být myslivcem, ale ne v nížině, ale v horách.
Kněžna věřila tomu, co říká babička a dělala dobře. Babička tím pomohla odvrátit mnoho neštěstí. Všichni lidé, kterým takto pomohla, byli vděční ji a také paní kněžně.
Jednou Hortensie onemocněla a musela zůstat přes léto ve Vídni. Kněžna se s uzdravenou Hortensií vrátila až následujícího jara. Hortensie jela za babičkou a poprosila jí, jestli ji nemůže namalovat i s dětmi. Svěřila se babičce, že ji kněžna chce vdát za jednoho knížete, kterého Hortensie nemá ráda. Babička slíbila Hortensii, že se přimluví u kněžny, aby se Hortensie nemusela vdávat bez lásky. Tak se také stalo a Hortensie se vdala za jednoho muže, malíře, kterého milovala. Jak kněžna, tak Hortensie byly babičce vděčny. Babička takto dokázala pomoci i jiné lásce mezi prostými lidmi. Lidé ji měli za její skromnost rádi a často se k ní obraceli o radu.
Příští jaro přijela kněžna bez Hortensie, protože její schovanka zemřela. Následující jaro zemřela i babička a všichni pro ní truchlili.
citát: „Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc hluboce si vydechnout zašeptala: „Šťastná to žena!“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ