1.	Skladba díla

2.	Popis děje

"Tato kniha popisuje život Izraelského krále Šalamouna, především období stavby Jahveho chrámu na svaté hoře.
Kniha je rozdělena na tři části. Popisuje, jak Šalamoun sjednotil svůj lid, a uzavřel příměrí s Egyptem. 2., nejobsáhlejší, popisuje samotnou stavbu chrámu, a 3. Popisuje, co se dělo po dostavení chrámu.
Když Šalamoun nastoupil na Izraelský trůn, byl Izrael rozvrácený, kmeny proti sobě válčily a v zemi vládl nepořádek. Šalamounovi se podařilo lid sjednotit, a nastolit v Izraeli mír a klid. Šalamoun věděl, že jedině v trvalém míru je budoucnost Izraele. Faraón Siamon byl stejného názoru, a tak po nedlouhých jednáních uzavřel s Izraelem mírovou smlouvu. Jako záruku trvalého míru si vzal Šalamoun za ženu faraónovu dceru Nagsaru. Nagsara se zprvu bouřila, a nechtěla odjet do Izraele, ale když uviděla Šalamouna, na první pohled se do něj bezmezně zamilovala, a byla ochotná pro něj udělat cokoli. Šalamoun dlouho bádal, kdo má postavit jeho chrám, ale nenašel ve své zemi nikoho, kdo by dokázal něco tak monumentálního postavit. Napadlo ho však, že by mohl požádat o radu Egyptského faraóna. Faraón mu doporučil Mistra Hirama, jednoho ze svých předních architektů, a zároveň mu slíbil, že ho k němu pošle. Když se Mistr Hiram dozvěděl o faraónově rozhodnutí, byl zoufalý. Věděl že stavba velkého chrámu zabere několik let času, a on nechtěl opouštět rodný Egypt. Faraónově vůli však vyhovět musel. Odebral se tedy do Izraele ke králi Šalamounovi. Před ním si kladl spoustu podmínek, a doufal že král odmítne, a on se bude moci vrátit do Egypta. Šalamounovi však šlo o to aby se postavil chrám, a tak vyhověl ve všem. Mistr Hiram poznal, že Šalamoun ho jen tak nepustí. Hiram řekl Šalamounovi, ať začne shromažďovat dřevo, zlato, a drahé kameny. Šalamoun neváhal, a ještě ten den vydal pokyny k vystavění přístavů, těžení dřeva, …atd. Hiram si mezitím připravoval první nákresy. Když byl hotov s předběžným odhadem zlata, zjistil, že Šalamoun nemá zdaleka ani desetinu. Nabídl mu však, že se spojí s královnou ze Sáby, a že dohodne výměnu zlata za obilí, kterého bylo v Izraeli dost. Když bylo zlato na místě, začal Hiram shromažďovat schopné dělníky, kterých bylo v Izraeli málo, a tak povolal i dělníky ze Sírie, Egypta, a Sáby. Sám si je sestavil do pracovních oddílů, a některé učedníky povýšil na tovaryše. Stavba trvala asi deset let, a po celou tu dobu Hiram vše koordinoval, a měl pod kontrolou každou píď na staveništi. Sadok, vrchní velekněz se mu snažil celou tu dobu práci komplikovat, a snažil se přesvědčit krále, ať Hirama odvolá. Král však neustoupil, a stále doufal, že Hiram chrám dostaví, i když byl sotva v polovině, a dno královské pokladnice se přibližovalo čím dál tím rychleji. Nakonec se král dohodl s Hiramem, který dohodl ještě jednou výměnu Sábského zlata za Izraelské obilí. Nakonec byl chrám přece dostaven, a Hiram chtěl dát jako definitivní tečku za svým dílem k chrámu pridat velkou měděnou nádobu na vodu, podpíranou z každé světivé strany jedním býkem. Utvořil se svými dělníky ohromnou formu, do které začali v noci, aby bylo lépe vidět sebemenší trhlinu, odlévat měď. Všudypřítomný Sadok se však chtěl pomstít, za to, že chrám byl dostaven, a tak nechal předem formu poničit. Když byla nádoba skoro plná, začala praskat, a na několik dělníků vytekla roztavená měď. "