"Endemické druhy

Endemický druh neboli endemit je živý organismus, který se vyskytuje jen na určitém místě a který nikde jinde ve světě nenajdete. V úvahu se samozřejmě bere jen přirozený výskyt, ne chov v zoologických zahradách. Některé druhy endemitů se mohou vyskytovat jen na velmi malém území, avšak známe i případy, kdy endemit žije na obrovské ploše jako je celé pohoří, několik ostrovů atd. Nejlepším příkladem organismu s endemickým výskytem bude pro začátek ptakopysk.
Začněme však od rostlin. Z trilogie spisovatele Jaroslava Foglara znám například známý strom gingo. Správný název je však ginkgo biloba, česky jinan dvoulaločný. Můžete si říci, že ginkgo není nic unikátního a že ho třeba vaši sousedé mají na zahradě. Jenže to si ho nejdříve museli nechat dovézt, protože přirozeně tento strom žije jen na malém území v Číně. Stromy jemu podobné už vymřely, avšak tento druh jinanu přežil až do dnešní doby a je vlastně svědkem dávných dob. Jinan dvoulaločný je používán při ztrátě paměti, při nedokrvování končetin a tvrdí se, že i zmírňuje postup Alzheimerovy choroby.
Největším stromem naší planety je sekvojec obrovský, často přezdívaný mamutí strom. Tento jehličnan z druhohor přežil až do dnešních dob a to v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii. Podle údajů, které jsem získal, jsou v České republice jen tři takovéto stromy.
Mezi endemity – živočichy řadíme třeba hatérii novozélandskou, která, jak už název napovídá, žije jen u Nového Zélandu. Jedná se téměř o živou fosílii, neboť tento plaz byl rozšířen hlavně v druhohorách a od té doby se vůbec nezměnil. Dnes žije asi padesát tisíc těchto jedinců. Hatérie novozélandská dosahuje délky okolo 60 cm a váží 0,5 kg až 1 kg. Podle některých údajů se tento plaz dožívá i sta let! Z Nového Zélandu přejděme do Austrálie, zejména do východní Austrálie, kde nalezneme ptakopyska podivného. Řadí se mezi savce, s tou výjimkou, že patří mezi ptakořitné, což znamená, že klade vejce. Ptakopysk má hnědou kožešinu, na nohách plovací blány a místo čenichu má „zobák“, který připomíná zobák kachny. Zajímavostí je, že v „zobáku“ má zuby. Ptakopysk podivný je dlouhý 30 až 40 cm, dosahuje váhy dva kilogramy. V přírodě se dožívá nejvíce šestnácti let.
Je samozřejmě mnoho dalších endemitů, jako například opět v Austrálii klokan, pes dingo a koala medvídkovitý. Asi nejznámějším místem, kde je mnoho endemických druhů, jsou Galapágy, ležící v Tichém oceánu a patřící Ekvádoru. Jestli se chcete na Galapágy vypravit, tak jako Charles Darwin, který na základě výzkumu v tomto souostroví napsal svou knihu O původu druhů, naleznete zde mimo jiné prehistoricky vyhlížející ještěry, obří suchozemské želvy a tučňáky. To je dost zajímavé, protože Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli."