"Po vystoupení z vlaku se Ernst konečně rozhlíží po meste.Je schátralé,všude samý dým ,prach…nemůže své město poznat.Doráži k domu,kde bydlele celá ta léta ale nenachází nic.Jen ulici v plamenech a trosky.Ptá se kolemjdoucích jestli něco neví o jeho rodicich,ale nikdo neví nic.Ve městě se seznamuje s vojákem,který hledá svou ženu .Dají se dohromady a pátrají spolu.Ernst navštěvuje Alžbětu,dívku kterou nikdy nemíval moc rád.Postupem času se tito dva madi,beznadejni a opusteni lidé zacinaji rozumět.Alžběta má otce v Koncentračním tábore a Ernst hledá rodiče o kterých si lidé myslí ,že jsou mrtvi.Rozumějí si tak ,že se do sebe zamilují.Jejich láska je světlem v šedi města-v hrůze války.Město několikrát bombardují.Alžběta přichází o střechu nad hlavou.Ernst se po několika letech setkává s přáteli.Nejprve s Alfonsem Bindigem,který je členem strany SS a který posílá lidi do koncentračních táborů a s člověkem,kterého mel Ernst rád se svým učitelem náboženství.který je žid a skríva se.Pan Pohlamann (učitel) mu na jednu noc poskytne ukryt.Zbývá jen několik dnů do konce dovolené.Ernst se zeptá Alžběty jestli si ho nechce vzít.Nejprve odmítá ,ale nakonec svolí. Svatba se koná do několika dnů.Oba dva si chtějí užít posledních dnů.Alžběta si vezme dovolenou v továrně a zůstávají spolu.Snaží se žít jako by tento den byl jejich poslední.Alžběta miluje ho a on zase ji.Už to není sňatek z pochopeni ,ale je to láska.Poslední den svobody dostane Ernst zprávu,že rodiče jsou naživu.Je Šťastný.
Novomanželé se loučí a Alžběta se svěří s tím,že by chtěla mít Ditě.Ernst se opět vrací na frontu.
„Německo ustupuje..Rusové zbořili barikády,..hodně německých vojáků je mrtvých.“
Skupina ve které je i Ernst zatíká partyzány.Je poplach a všichni musí utéci.Vojáci je chtějí nechat zabít,ale Ernst je propouští.Po chvíli se Ernst otáčí Rus má pušku v ruce a střílí…“Ránu necítil..Jenom najednou před sebou viděl trávu..nějakou rostlinku,napůl zašláplou.Rostlina se zakymácela a stála pak před užícim se obzorem jeho klesající hlavy sama,tichá,samozřejmá,s útěchou úplného pořádku i v tom nejmenším,s veškerým mírem,a rostla a rostla,až vyplnila celé nebe a jeho oči se zavřeli“.
Román „Čas žít ,čas umírat má mnoho společného s knihou „Na Západní Frontě klid“.Obě vyšli koncem prvního poválečného desetiletí,každá po jiné válce.Mají stejné stavební téma:Voják na frontě,voják na dovolené v zázemí,voják opět na frontě,kde nakonec nachází smrt."