"Eukaryotická buňka
Všechny eukaryotické buňky obsahují cytoskelet (kostra buňky). Tj. systém svazků molekul bílkovin, který je tvořen vlákénky (mikrofilamenty) a trubičkami (mikrotubuly; vlákénka i trubičky se podílí na vzniku dělícího vřeténka při mitóze). Ty v buňce tvoří svazky schopné zkracování a natahování se → pohyb cytoplazmy v buňce.
Eukaryotická buňka je buňka vyskytující se u eukaryot, což jsou organizmy, jež mají těla složená z buněk s diferencovaným jádrem a s biomembránovými strukturami.
Srovnáme-li eukaryotickou (jadernou) a prokaryotickou buňku, zjistíme, že ve srovnání s buňkou prokaryotickou je buňka eukaryotická podstatně větší. Liší se od ní strukturou jádra a jaderných chromozomů a také obsahuje velké množství biomembránových organel. Rozlišujeme eukaryotické buňky hub, rostlin a živočichů.



Rysy
Eukaryotická buňka se vyznačuje mnohem větší složitostí a velikostí oproti buňce prokaryotické. Narozdíl od ní se liší i strukturou jaderného aparátu, který je ohraničen jadernou membránou a obsahuje jeden nebo více chromozomů, jež mohou být:
párové = diploidní buňka
nepárové = haploidní
Eukaryotická buňka je obvykle výrazně větší než buňka prokaryotická.
Jádro (-karyon, dává eukarotám jejich název)- vždy přítomné. Je ohraničeno dvojitou membránou a uvnitř se skrývá genetická informace ve formě DNA, jež tvoří chromozomy.
Endoplazmatické retikulum, golgiho komplex (GA), vakuoly a ostatní endozomální struktury, vytváří vnitřní systém membrán, kterým je buňka dále členěna a umožňuje jí lepší organizaci složitějších životních pochodů.

Rysy
Semiautonomní organely - organely vzniklé pravděpodobně symbiotickou fúzí s původní buňkou, proto jsou odděleny od okolní cytoplazmy dvěma membránami. Mají vlastní DNA a proteosyntetický aparát (dělí nezávisle na buňce) Udílí buňce nové schopnosti, které jsou pak nezbytné pro život vícebuněčných organizmů.
Patří do nich: Mitochondrie jsou přítomny ve všech živých buňkách a dávají eukaryotám schopnost získávat energii dýcháním.

plastidy se vyskytují jen u některých eukaryot (zvláště u rostlin, pro něž jsou zásadní) a některé jejich typy (jmenovitě chloroplasty umožňují rostlinám fotosyntézu).

Cytoskelet tvořený aktinovými mikrofilamenty(mikrovlákny) a mikrotubuly udržuje její tvar a tvoří "kolejnice" pro cílený pohyb čehokoliv uvnitř buněk.
Stavba
Stavba
Narozdíl od mnohem jednodušší buňky prokaryotické můžeme u eukaryot nalézt množství jiných, pokročilejších organel, liší se také ve struktuře jádra, které je ohraničeno jadernou membránou.
Rozlišujeme 2 základní typy eukaryotických buněk - rostlinnou a živočišnou.
Liší se hlavně v absenci buněčné stěny u buňky živočišté a také v množství různých speciálních organel, které obsahuje jeden nebo druhý typ těchto buněk ( např. chloroplasty u rostlinných buněk).

Pro oba typy jsou společné tyto rysy (obrázek na předcházející straně): Cytoplazmatická membrána - ohraničuje buňku a umožňuje jí aktivní výměnu látek s okolím - je polopropustná (semipermeabilní). Tvoří ji stejně jako u prokaryot fosfolipidová dvouvrstva. Cytoplazma - vizkozní koncentrovaný roztok vyplňující vnitřní prostor buňky. Tvoří ho organické i anorganické sloučeniny v různém poměru - viz chemické složení živých soustav. Může obsahvovat i odpadní látky buňky"

Součástí práce jsou obrázky.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ